Báječní Bakerovi hoši (1989)

Tento hudební žánr mi dvakrát nesedne a chvílemi jsem si říkala, že aspoň ve scénkách mimo jeviště by to na chvilku mohlo přestat. Navíc dabing byl nějak špatně zvukově seřízen, takže jsem už přemýšlela, že si k tomu přidám titulky. Ale celkově musím říct, že to je film dobrý a nemůžu popřít, že jsem se bavila. Pozor SPOILER: co mě ale nejvíc udivilo, že v tak melodramaticky vypjaté scéně, kdy Jeff Bridges pomalu hladí záda Michelle a při tom ji pomalu svléká, v detailním záběru měl fakt hodně špíny za nehtama. Nechápu, že si toho někdo třeba ve střižně nevšiml.

Naprosto motivační fakt, že někdo dokáže hrát na klavír ty samé skladby celý život, pořád dokola, týden co týden. Bratři sdílejíc stejnou vášeň pro hudbu, plují životem s jediným cílem - odehrát další vystoupení. A co se nestane, instrumentální hudba už není dostačující, to je ten moment, kdy do záběru vkročí Michelle Pfeiffer a najednou se svět otočí o sto osmdesát stupňů. Avšak stejně jako u většiny případů, musel nastat zlom. Bylo velké zklamání neslyšet ten úžasný hlas znovu, myslím že se mnou souhlasila i většina diváků ve filmu. A co víc, otevřené konce jsou děsivé...

Film je z roku 1989, u nás šel do kin v 1991. Takže mírné zpoždění .... kterému určitě čas neubral na kvalitě. Děj plyne rozvážným tempem a člověk má dost času přemýšlet, proč je John tak vyhořelý a co se stalo Suzi, že je tam, kde je (tak nějak na dně). Frank rozhodně není do počtu a tahle trojka nás prostě baví. Typický hepyš se nekoná, je takový skrytý, ale člověk věří, že Suzi přestane bavit zpívání o zelenině a s Johnem se určitě setká. Mimochodem, někteří recenzenti neskrývají úžas nad zpěvem Michelle Pfeifer (role jí přinesla jednu ze tří neproměněných nominací na Oscara). Já bych řekl, klobouk dolů, že všechno skutečně nazpívala sama. Ale mnohem více mne zaujala (nejen v -tomto filmu) jako krásná herečka. PODRUHÉ - 31-7-25 Skoro uvažuju o zvýšení na 5*, ale je to tak 85%. Níže Šakal :...pro tu nádhernou atmosféru, pomalé tempo, stylovou hudbu, výborného Jeffa Bridgese jako Jacka Bakera a krásnou, nesmírně sexy a nádherně zpívající Michelle Pfeiffer jako Susie Diamond.

Na 80. letech je perfektní jenom jedna věc - mladší Michelle Pfeiffer :) A ačkoli je film vsazen do současnosti, vším důležitým odkazuje na nostalgii po filmech z let 40. a to je to úžasné. Epizodka s Jenn Tilly je k sežrání. Michelle zpívajícíMakin' Whoopeena piáně vstoupila do dějin filmu a je jen věčná škoda, že na originálním soundtracku je zastoupena pouze dvakrát. Další písně tedy nutno požnout přímo z filmu. Ostatně dokonalost Michelle jako Susie Diamond (nejen v červených elektrizujících mini) byla oceněna nominací na Oscara a dodnes je její nejlepší hudební rolí.I love you, baby, / And if it’s quite alright, / I need you, baby, / To warm a lonely night. / I love you, baby...

Malý, príjemný filmík z prostredia barov a klubov, kde sa odohráva príbeh dvoch rozdielnych bratov hrajúcich už dlhé roky spoločne na klavír. V úlohe speváčky exceluje Michelle Pfeiffer. Podmanivá atmosféra, pomaly plynúci dej, večne fajčiaca Michelle i Jeff Bridges, zopár úprimných humorných scén v celkovo smutnom ladení... Jednoducho to celé funguje a po filme vo mne ostal taký príjemný pocit.