Až na věky (2024)

Nastavovat zrcadlo svému vnitřnímu já, a nejlépe každý den jako tabletku sebereflexe, a dokázat žít sám se sebou. Helga Guren to ve své mistrně zahrané roli Marie naštěstí udělala a zvládla, sice trochu opožděně, ale přece.  Objevila tak, že je vcelku dobrý člověk, a zároveň pevnější cestu, po které může kráčet po boku svých dětí, pro jejichž výchovu obětovala mnohé. Její příběh nám také připomněl, že k tomu, abychom byli šťastnější, je nutné zbavovat se vlastností, které nám škodí, byť by to bylo jakkoliv těžké, a zušlechťovat ty, které nám a našim nejbližším činí radost.

Severská vzťahová konverzačná dráma, ktorá vás dostane hĺbkou ponoru do duše ženy bojujúcej s vlastnými démonmi a ktorá vás zahrnie kopcom zaujímavých a funkčných dialógov bez nejakého násilného tlačenia na emočnú pílu. Celé to pôsobí reálne, komplexne a hlavne uveriteľne. Škoda len, že hlavná hrdinka čoby hysterická ženská mi už časom poriadne liezla na nervy, čo je asi dobrou referenciou na výkon herečky. 75 %

Jednoznačně zasloužené ocenění za nejlepší norský film roku – a to jde navíc o režijní debut, což je o to obdivuhodnější. Film nabízí neskutečně intenzivní a hluboký ponor do pošramocené duše dospělé ženy, jejíž vnitřní stav jí znemožňuje normálně fungovat v mezilidských vztazích. Právě v tom je jeho síla – hlavní postava nepůsobí vzdáleně, naopak její emoce a vnitřní konflikty jsou až znepokojivě blízké a uvěřitelné. Snímek by klidně mohl fungovat jako silná, nekompromisní „reklama“ na terapii. Scénář je výborně napsaný, dialogy působí přirozeně, emoce jsou strhující a nic nepůsobí uměle. Obrovskou devizou je výkonHelga Guren, která předvádí naprosto přesvědčivý a intenzivní herecký koncert. Její výkon táhne celý film a dává mu autenticitu i sílu. Znovu se potvrzuje, jak silnou kinematografii mají severské země. Takto syrové, lidské a pravdivé filmy se netočí každý den – a právě proto dokážou zanechat tak výrazný dojem.90%

Elskling je velmi soustředěné, intimní drama o rozpadu vztahu, které stojí především na perspektivě hlavní hrdinky. Film se nesnaží být nestranný, drží se jejího pohledu a díky tomu působí autenticky a místy až nepříjemně pravdivě. Konflikty nejsou vystavěné jako velké dramatické výstupy, ale jako postupné odhalování toho, co se ve vztahu dlouho hromadilo. Emočně je to velmi čistá a ničím nepřikrášená sonda do mezilidských vztahá. Nejde jen o partnerskou krizi, ale i o jemně naznačené opakování vzorců napříč generacemi. Film nenápadně ukazuje, že vztahové selhání není izolovaný moment, ale součást širšího kontextu. V hádkách i tichých momentech je snadné poznat vlastní reakce, vlastní obranné mechanismy. Hlavní představitelka hraje velmi přirozeně. Nepřehrává, netlačí na efekt, drží emoce pod kontrolou a o to víc působí věrohodně. Empatie se přelévá mezi oběma stranami, nikdo tu není jednoznačný viník. Jediná věc, která lehce narušuje plynulost, je přechod od fáze obviňování okolí k uvědomění si vlastního podílu. Ten posun je důležitý, ale mohl být vystavěný o něco pozvolněji, aby působil přirozeněji. Celkově se však jedná o citlivé a poctivé drama, které nestaví na efektních scénách, ale na přesně zachycené vztahové dynamice.

„KDYŽ SE BUDE CÍTIT PROVINILE, BUDE SI MYSLET, ŽE JSEM LEPŠÍ NEŽ ON. A PAK SI BUDE MYSLET, ŽE MÁ ŠTĚSTÍ, ŽE MĚ MÁ…“Vztahový drama, ve kterým jsem tý osobě už od začátku nerozuměl. A postupně se náš vztah zhoršoval… a zhoršoval… Je to tím, že jsem chlap? Zrovna tady o tom nejsu přesvědčenej… Příběh ze života o komplikovanosti ženský duše.///-------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------1.) Autorka na filmu dělala 15 let. 2.) Thx za titule „DavidKruz“.  ///PŘÍBĚH****HUMORneAKCEneNAPĚTÍ*