Autor neznámý (2018)

Poklidné a vcelkupříjemněnatočenéseverskédramaz prostředí obchodníků s uměním, které je vysoustružené do puntíku, alenepřesvědčilomě v několika ohledech, třeba že by celoživotní sběratel umění nevěděl že se ikony nesignovaly? Že by se jiný obchodník zbavoval"podezřelého"obrazu který je malován stylem slavného malíře? To i ten poručíkGruberpoznal von Klompa z pouhé mazaniny Padlé Madony s velkými balónky...

„Nedokážu prodat ani tyhle. Zhoršuje se to. Měl bych nejspíš skončit.“ - „Potřebuješ něco novýho do výlohy. Tak pojď. Kafe platím já.“ - „Ještě jeden pořádný kšeft! Nic jiného už nechci.“Usměje se na hlavního hrdinu ještě jednou a naposled štěstí, nebo jen smutně zavře krám? Pro mě byl neznámý nejen autor obrazu, ale i režisér snímku Klaus Häro, který mě tímto filmem motivoval více si posvítit na jeho předchozí tvorbu. Tento počin je takový malý, komorní skoro až nenápadný film, který přitom má svou sílu. Jen ji nedává tak okázale na odiv, ukáže se jen divákovi, který má trpělivý zájem nahlédnout pod povrch. Díky hlavnímu hrdinovi je to jednodušší. Navzdory jeho konzervatismu, starým způsobům a nepříliš vřelému vtahu k rodině si totiž dokáže získat sympatie publika. Svou roli v tom hraje i lítost, ale fandění při dychtivém a pečlivém detektivním pátrání je ze strany diváka upřímné, samotné přehazování zas pěkně napínavé. Jenže kýžený cíl může být ještě dost daleko…Já tomuhle smutnému filmu o smíření a naplnění života dávám solidní 4*.

Půjdu s hodnocením o hvězdu níž, než je obvyklé a než bych rád. A to z několika důvodů. Prvním je velmi malý dějový spád až nuda a slabý děj všeobecně plus jeho obrovská předvídatelnost. Druhým je absurdnost chování postav a zacházení s obrazem kdy se vozí jen tak halabala napůl v bublinkách někde po sídlišti. A třetím důvodem je kluk místama na odstřel a vůbec leckdy slabší herecké výkony. Dost důvodů pro mírně slabší hodnocení jinak pěkného filmu. A i tak mohu s klidným svědomím doporučit ke shlédnutí.

Komorný príbeh zo studeného Fínska, ktorý rozohreje srdce diváka. Dej sa odvíja pozvoľna, atmosféra je podčiarknutá hudbou, pomalou kamerou, strohými dialógmi. To všetko dáva filmu prirodzenú jednoduchosť. Okrem ústrednej myšlienky, ktorou je kúpa obrazu, film odkazuje na témy z bežného života človeka - starnutie, finančné problémy, láska a nenávisť, hľadanie šťastia i chvíle zúfalstva, životné hodnoty, ktoré si človek vytvára a ľútosť nad spôsobenými škodami.

Vlastně ani nevím, proč na mě film působil tak poutavým dojmem. Sám jsem se přistihl, jak dychtím po rozpletení Ripinovo záhady. Celý děj se přitom drží velmi při zemi, ale ve spojení s hereckým obsazením to prostě funguje skvěle. Jestli je tohle standard finské kinematografie, tak dostávám motivaci se jí věnovat více.