Arthur Newman (2012)

Mimořádně zvláštní film, kde přesně nula postav jedná podle jakýchkoli standardních norem mezilidských vztahů. Scénář, ačkoli nabídne několik hlubokých myšlenek působí příšerně mělce. Snímek rovněž nijak neospravedlní iracionální chování hlavního hrdiny, který své činy, jenž by z toho, co jsme se o něm na začátku filmu dozvěděli, nikdy nebyl schopen spáchat, ani jako své nové (alter?)ego a ani je vlastně nijak nevysvětlí. A to zcela odhlížíme od myšlenky, jak moc je asi pravděpodobné, že se potká tento vyhořelý randomák a (ano, i jako pouhý text to zní zvláštně) kleptomanka utíkající před zodpovědností za vlastní sestru? Nicméně první hodina není zase až tak špatná, nenudí a popravdě vzbudí v divákovi aspoň minimální zájem o osudy hlavních hrdinů. Bohužel více méně celistvý dojem totálně zabíjí scény syna hlavního hrdiny a jeho ex(přítelkyně, kamarádky, známé???), které jsou přinejmenším poněkud znepokojivé a otázky vyvolávající (proč se tato "přítelkyně" přestěhovala k Arthurovi domů, proč jí není ani trošku divné, že je v tomto baráku po svém mrtvém známém sama s jeho synem, kterému toto soužití taky nečiní nejmenší problém, přestože má stálý domov se svou matkou?).  Nijak nevysvětlený konec už jenom zabil poslední hřebík do rakve...

Život nie je prechádzka ružovou záhradou. Svoje o Tom vie Míke, ktorá žije s genetickou predispozíciou paranoidnej schizofrénie. Trpela ňou jej matka a sestra je kvôli tejto diagnóze v ústave. Bojí sa budúcnosti, aj vážneho vzťahu.
"Slyšlím kvákat kachnu a vidím že je to kachna, ale dřív, nebo pozdejíc mi ty kachny budou dávat tajná poselství..."
Popritom sa mi Arthurove problémy zdali bezvýznamné. Stretnutie týchto dvoch ľudí hľadajúcich lásku aj samých seba, nemohlo byť nič iné, len smutné putovanie smutnej dvojice. 70%

V podstatě o ničem, tedy nikoli o něčem, co by člověka zaujalo. Kromě Emily Blunt, což níže popisuje Verbal. Colin Firth tady zrovna neexceluje, možná je to i dabingem. Co ten chlap vlastně chce? Klasická krize středního věku - rozvedený, odloučený od mladičkého syna a nespokojený v lásce, se rozhodne udělat za svou minulostí tlustou čáru. Ale ta čára je velmi řídká a na konci jsme vlastně na začátku.Mike je kleptomanka na útěku před sebou samou. Daleko neutekla, holka. No nic, není každý den posvícení.

Film, který pohladil mou duši. A to i přes to, že se toho v něm příliš neděje. Ono i to málo stačí ke spokojenosti. Mám rád road movie, mám rád, když se náhodně setkají dva lidé, kterým osud nerozdal ty nejlepší karty a když společně prožijí něco, co je dokáže obohatit, aniž by si to zprvu uvědomovali.

Příslib ústřední hvězdné dvojice je naplněn tak trochu paskviloidním způsobem. První věcí, která ve filmu nefunguje, není ani tak chemie mezi Colinem a Emily, ale vyznění psychologické roviny snímku, která mě ani jednou nedonutila se zadumat, natož přivřít slzící oko. Tahle podivná road movie o hledání štěstí dvou perfektních cizinců, kteří si zničehonic střihnou pár úsměvně lechtivých čísel a nechají nás kouknout, ve vás zanechá podobně divný dojem jako tohle souvětí. Příběh a jeho výstavba nefunguje a nepřitáhne si vás k tělu, což byl jeho hlavní cíl. Jediné pozitivní procenta sypu za krásnou Emilku a mého oblíbeného Colina, kterým doporučuji, aby příště ty scénáře četli pořádně. 40%