Armand (2024)

Renate Reinsve je bezpochyby skvela herecka,uz ma o tom presvedcila niekolkokrat,ale bohuzial samotny movie ma velmi neohuril,u filmov zo severu som zvyknuty na viac,este zo zaciatku sa dalo,ale potom sa len kecalo a kecalo,neskor doslo aj na nejake artove casti,ktore mi absolutne nesedeli,no a stale som cakal na nejake vyhrotenie situacie,psycho-natlak na divaka,ale nedockal som sa,jednoducho nuda na norsky sposob,za mna dve silne hviezdy...:⁠-⁠)

Podľa popisu som sa na toto celkom tešil, keďže to pôsobilo potenciálne zaujímavo. Bohužiaľ, aj keď bol námet určite silný a plný potenciálu, tak finálny výsledok ma až tak neupútal. Na môj vkus sa tu až príliš tlačilo na pílu a reakcie postáv mi prišli miestami bez emócií a inokedy zas v totálnom afekte. Nemal som z toho žiadny pôžitok. Keď už nejaký film z prostredia konfrontácie rodičov ohľadom ich malých školákov, tak určite nedám dopustiť naCarnage.

Tak tohle Joo, tohle by šlo! Sever a drama je ta nejlepší možná, filmová kombinace! Jako vždy zážitek. Snímek Armand, je prvotinou nadějného režiséra... a určitě od něj v budoucnu uvidíme ještě větší a lepší zářezy. Jedná se o víceméně konverzační snímek ze školního prostředí. Ale dokáže být atmosférický, mysteriózní a z rozhovorů je vyždímáno snad vše. To perfektně doplňují herecké výkony! Zapomenout nesmím také na parádní artový nádech, díky kterému působí některé scény až schizofrenním dojmem a můžou být pro někoho neuchopitelné...
Jsem víc než spokojen, skvělá záležitost, která funguje ve více rovinách.

Tak trochu cvičení v prodlužování všeho, co se na plátně odehrává. Požární alarm (dočasně) opravili, s mezilidskými vztahy to bude horší. Šestiletý Armand měl překročit hranice. Podle tvrzení rodičů fyzicky i sexuálně napadnul spolužáka, jejich syna Jona. Dvě matky (a jeden otec) se v prázdné základní škole v průběhu jednoho odpoledne přetahují o to, aby jim třídní učitelka, ředitel a další pedagožka uvěřili. O výsledek (pravdu) postupně ani tak nejde, tvůrci tak nějak od začátku pokoušejí divákovu pozornost. Není to jen rozbitý alarm, záměrně rušivých prvků (opakované spouštění krve z nosu, nekontrolovatelný záchvat smíchu, který se překlopí v pláč, dívka hrající na basu) je v dusivém napětí víc. A za mě jsou zkrátka nadbytečné. Herecky jsou třeba fajn, ale působí spíš jako (divadelní) gesto než jako autentická reakce. Můj zájem tak postupně slábnul... Tempo je navíc zoufale pomalé, vyprávění pak stále méně konkrétní, struktura filmu někdy selhává, navrch si tvůrci troufli na vícero myšlenek, ale ne všechny jsou dostatečně rozpracované. Třeba nedávná německá Sborovna mě chytla podstatně víc.

Začíná to jako komorní konverzační drama (škola a rodiče řeší konflikt=sexuální napadení mezi dvěma šestiletými školáky), ale je jen otázka času, kdy se konflikt posune mezi řešitele. Přesto, že tu opakovaně zazní výzva NESMÍME SPEKULOVAT, právě to konflikt posouvá. Jak chcete řešit něco, co je možné zařadit kamkoli na stupnici od malichernosti až po zločin, ale při tom nevíte jak se to stalo a jestli vůbec se to stalo. Udržíte se holých fakt? Připustíte souvislosti? Které jsou relevantní a které irelevantní? Necháte se ovlivnit pocity? Okolnostmi? Nebo dokonce jinými lidmi? Komu a čemu uvěříte? V otazníkách je film silný. Slabiny má ve scénáři. Odpustil bych si taneční číslo s mopem i alegorické drásání, které k tématu nic nepřidávají, jen rozmělňují divákovu pozornost.