Architekt (2025)

Zaujímavý film o architektovi, ktorý stojí za kolosálnou 110-metrovou stavbouLa Grande Archedominujúcu modernej biznis štvrti La Défense. Atmosféra filmu je naozaj vydarená a mne osobne sa veľmi páčila tá Spreckelsenova posadnutosť celým projektom. Niekedy pôsobil ako taký Monk - egoistický a neústupčivý vo svojej vízii. Páčilo sa mi, že film pôsobila ako taká sonda do architektovho života a nebolo tam kopu balastu. Čo mi je však vcelku ľúto, tak určite absencia Spreckelsenovho spolupracovníka a spoluautora projektu Erika Reitzela, ktorý bol pri stavbe od samého začiatku (až do jej konca). Nechápem, prečo ho do filmu nezakomponovali a zo Spreckelsena spravili akéhosi osamelého génia, ktorý všetko navrhol a uskutočnil sám. Napriek tomu, 4*

Dost naivně a placatě zobrazený boj architekta, u kterého je často dětinská forma chování zaměňována za ten zmíněný boj, pak šablonovité postavy a spory a do toho prezident odborníkem nad stavaře. Prvních pár minut docela zábavné, a pak už jen nuda, nuda, šeď, šeď - tedy změť nahodile vybraných scenek / situací, povrchně dokreslujících spory v týmu, které ale pocit boje s větrnými mlýny vůbec nedoručí. A posledních 15 minut je jen to nejbídnější klišé.

„Co jste za svou kariéru postavil?“ - „Postavil jsem dům a čtyři kostely.“Ale dokáže postavit i svůj životní projekt?Architektzačíná zajímavě. Hlavní Hrdina Otto von Spreckelsen je jiný, chová se upřímně a bezprostředně. Přesně ví, co chce. Dobře si uvědomuje význam stavby i fakt, že staví něco, na co celý život čekal. Divák mu fandí, a to i přes jeho tvrdohlavost (nebo i právě pro ni?). Neustále vidí jen svou vizi, je mu jedno, co či kolik to stojí (a to doslova). Jenže naráží na spoustu překážek. Od těch technických přes ekonomické, legislativní až po ty čistě lidské. Vše tak postupně spěje k jeho rozhodnutí…jenže než se ho člověk dočká (a „vychutná“ si závěrečné pocity), musí přečkat až příliš velkorysou stopáž na to, že se toho ve filmu moc neděje.Architektsice obstojí řemeslně, ale počáteční život/šťáva se z filmu postupně vytrácí. Nepomáhá ani to, že tvůrci filmu v úvodu zmíní „inspiraci událostmi“, ale následně se alibisticky pojistí fikcí ohledně postav. Od režiséra, pro něhož je to již několikátý celovečerák, bych čekal víc. Dám čistý průměr.

O architektuře toho zrovna moc nevím, ale bylo zajímavé sledovat, jakými překážkami a pochybnostmi si architekt jedné z moderních ikonických staveb musel projít. Zvláště, když je to podle skutečné události ( i když zdá se, že notně přibarvené). Politici přichází a odchází, ale umělcova vize zůstává. I když někdy je to boj s větrnými mlýny. Herecké výkony velmi dobré, ale i tak se mi zdá, že mnou film jen tak proletěl. Možná by tomu neškodila trochu delší stopáž, která by umožnila některým situacím proniknout víc do hloubky.

Chápu, že se tento film může zdát někomu poněkud suchý a nezáživný - a zpracovaný jistě s menší vyprávěčskou i uměleckou ambicí, než tématicky podobnýBrutalista. Snímek se soustředí výhradně na okolnosti vzniku novodobé pařížské dominanty Le Grande Arche, a ukazuje neoblomnou a tvrdohlavou povahu architekta Spreckelsena. Tato povaha a bezbřehé sebevědomí jsou na jedné straně nezbytné pro prosazení vize výjimečného díla, na straně druhé však naopak zase komplikující, místy až znemožňující, jeho realizaci. Jednotlivé události jsou nejspíš dost přibarvené pro větší dramatický efekt, nicméně však musím říct ze své vlastní profesní zkušenosti, že naprosto přesně a výstižně popisují potíže vziku jakékoliv velké stavby v praxi, a také složité vztahy mezi jednotlivými složkami (investor-architekt-projektant-stavba). Za mě je to celkově na 3,5 hvězdy.