Archa světel a stínů (2018)

Myslím, že to bol oveľa väčší zážitok pre tvorcov filmu ako pre diváka. No nostalgické zábery ešte zlatej éry objavovania Afriky, života domorodcov a pláne plné zvierat tú hviezdičku navrch plným právom prihodili. Nehľadiac na množstvo hodín mravčej práce v strižni a pri úprave storočných materiálov..

Na průmyslovku ve Žďáře jsem chodil do třidy s ne příliš nápadnou dívkou ze Tří Studní. V podstatě si na ní pamatuji jen ve dvou situacích: nelibě nesla, když jsme v '68 zpívali písníčku "Jdi domů Ivane, čeká tě...." a někdy v závěru studia či již po něm jsme si povídali na lavičce v nemocnici v Novém Městě. Tehdy mi přišlo, že má v sobě něco dobrodružného. Později se Nataša Loubová také stala knižní vydavatelkou a její syn africkým dobrodruhem. Na činnost manželů Johnsonových, které jan Svatoš zasvětil část života, nahlíží (nejen proto) veskrze pozitivně. Je si ovšem vědom také negativních vlivů, které veskrze podsouvá Hollywoodu a jeho požadavkům (správnější je nahlížet na Johnsonovi a Hollywood jako na tým). Nicméně mají návštěvy typu "Osa a Martin Johnson" na divočinu devastující vliv (Svatoš ho vypichuje pozdější scénou se zoufalým levhartem na stromě obklopeného desítkou aut s turisty). Toto asi Johnsonovi neanticipovali, když s milými trpasíčky pygmejíčky tancovali na jazzovou hudbu a pořádali pro ně zdarma výlety v letadle. Jak skončili (pygmejové), na rodíl od nich (Johnsonových), víme a stydíme se za to. Johnsonovi se stali prvním článkem mašinérie (viz též Sibiř a americký Západ): zdokumentovat, oddělit (převést do rezervace), zlikvidovat. Na druhé straně, některé zaběry, především iniciační lov na lva, nám ukazují skutečnou Afriku před sto lety, a také její neskutečně rychlý zánik. (A tak nějak to bylo i zamýšleno.) Pozn. (ke zpracování): Svatoš postupuje v rámci dokumentární klasiky, taktně, své vzory spíš glorifikuje, ostražitě se vyhýbá modernímu pojetí částí hraných ex post herci, které devalvují (mnohdy až zesměšňují) většinu dokumentů (BBC). Pozn. Doporučuji na youtube "The Best of Martin Johnson" (Across The World with Mr & Mrs Johnson, 1929), lvi se tu loví bohužel puškami, nikoli oštěpy.

Výborně zvládnuté téma – přiblížit dnešnímu publiku příběh a záběry filmových průkopníků Martina a Osy Johnsonových. Možná byly některé mluvící hlavy trochu mimo (David Bordwell ostatně mluvil o tom, co by měl znamenat Svatošův dokument, ne dílo Johnsonových), ale to jsou jen drobnosti. Jinak řečeno, neznal jsem a s úžasem jsem zíral.

Spočiatku trochu omáčky, ale s prvou cestou do Južného Pacifiku cez Austráliu dokument nadobudol ten formát, aký som očakával. Veľmi pútavé zdokumentovanie života dokumentaristov Martina a Osy Johnsonových. Priekopníkov filmovania v Afrike, ktorí tomu obetovali celý svoj život, a vytvorili množstvo filmov, ktoré nám dnes môžu priblížiť, aké to bolo, a porovnať so súčasnosťou. Boli úplne prví, ktorí svojimi filmami priniesli Afriku až do kín, hollywoodskych filmov a zbúrali množstvo mýtov. Môžeme v nich ale vidieť aj tú dnes už nepochopiteľnú vec, s akou samozrejmosťou sa zabíjali nosorožce, levy a slony. Škoda toho tragického konca ich práce aj života. Dokument je českého pôvodu, čo je malým prekvapením, ale národ Zikmunda a Hanzelky sa asi nezaprie.
––––V Austrálii s námi úřady odmítli uzavřít životní pojištění. Prý se není možné pojistit proti sežrání lidožrouty.

Velmi konzervativní dokument televizního formátu, který působí v dnešní době jako velké retro - zvlášť puštěný do kin, kde v kontrastu se stále "filmovějšími" dokumenty vypadá tahle delší Cestománie jako pěst na oku. A nevadilo by mi to samo o sobě, kdyby tvůrci aspoň nějak reagovali na to, že jde o film pro kina (ostatně je i propagovaný jako kino debut) a u tohoto formátu klidně zůstali, ale nějak ho vytunili. Zdaleka nejvíc se televizní přístup projevuje u práce se zvukem. To nesnesitelné předabování respondentů do češtiny si mohli (měli) odpustit - ta šílena devadesátková "dopoledne na Nově" atmosféra v dabingu posouvá výsledek o stupeň níž.