Anzio (1968)

Americko-italský válečný film sledující vylodění v Itálii. Moc jsem o tom nevěděl a po přečtení obsahu jsem čekal válečný velkofilm o urputné zákopové válce, ale bohužel o tom film není. Po nudném rozjezdu a vylodění, které nenarazí na odpor přijde osudová chyba generála, který váhá s útokem a dobývání je odbyto kratičkou scénou na konci. Do akce se tak dostává pouze malá skupina průzkumníků, která narazí na konsolidující se obranu Němců. A z této jednotky poznáme v podstatě jen horkokrevného zpívajícího Rabinoffa (pro mě překvapivý Falk) a cynického novináře (Mitchum). Zbytek vojáků je v podstatě nedůležitý, takže když umírají, tak mě to bylo jedno. V jednotlivostech je to dobré - výborná scéna s plamenometným tankem za zády a minami vepředu či finální souboj se snipery. Jen jsem čekal trošku víc než v podstatě komorní válečný film.

Solídny vojnový film, hoci ako väčšina filmov natočených v priebehu 60-tych rokov, aj tento trpí pár neduhmi. Uťahaný začiatok, kde sa hlavne veľa rozpráva, slabšie znázornenie akčných scén a občas realite nezodpovedajúca výzbroj (hlavne nemecká strana dostala dosť na frak). Taktiež ma sklamalo, že miesto zobrazenia skutočných bojov u Anzia, sa príbeh zameral len na skupinku vojakov za nepriateľskou líniou, a tým pádom miesto veľkolepých bojových scén sledujeme len putovanie z miesta na miesto, s občasným záchvevom akcie a dôrazom na napätie. Paradoxne ma však záverečná scéna, v ktorej miesto nejakej väčšej akčnej scény ide len o trpezlivý boj so snipermi, priniesla viac napätia a adrenalínu než zvyšok filmu. 60%.

Anzio som si pozrel, aby sa mi opäť potvrdilo, že Peter Falk bol skutočne všestranný herec a ani zďaleka nie len predstaviteľ jednej úlohy, či jedného typu postáv. Osobne nemám príliš v láske britské a americké filmy z tohto obdobia o druhej svetovej vojne, príliš sa nebavím ani pri špičkách žánru, ako napríklad Bitka o Britániu. Prvá polovica je zaplnená dialógmi a chystá sa akcia, druhá je už samotná akcia, ktorá nepôsobí nijak zvlášť veľkolepo, s výnimkou zopár záberov. Potešia najmä tie v Ríme. Celkovo slušný mierny nadpriemer, kde ma ale najviac potešil práve Falkov výkon, za najlepšiu scénu považujem jeho rozhovor (a zopár božtekov k tomu) s troma Taliankami v súkromí...70%

Iba priemerný klasický vojnový film o jednej z operácii spojeneckých vojsk v Európe, konkrétne v jednom z talianskych bojísk. Vojnové scény obstoja, aj keď ich mohlo byť pokojne viac, ale na postavy vo filme som si zvykal ťažšie. Dostávajú množstvo priestoru a časom nudia. Budúci Colombo je taký malý vojenský čurák, ktorý si robí z vojny prču, Mitchum v roli novinára zasa ovláda vojnové umenie (všade bol, všetko vie) lepšie ako všetci vojaci dokopy, vrátane generálov a pri prvej i poslednej príležitosti im to z očí do očí vyprskáva do ksichtu. Zapamätateľná scéna je len jedna, to keď sa vojak vrhne po fotku syna, Nemci ho pri tom zastrelia a zakrvavená fotka si pláva špinavým jarkom vody.

Nečekaně silný zážitek. Válka viděná očima pěšáků, ne generálů. Podle názvu jsem předpokládala, že uvidím rozmáchlý epos s heroickými scénami. A místo toho – drama skupinky vojáků, kteří se probíjejí nepřátelským územím. Totálně nesentimentální film s krví, potem a bez slzí ukazuje upřímně válku, aniž by ji glorifikoval a vojáky, ze kterých nedělá nereálné hrdiny. Naopak, hned v úvodu vidíme, jak nesmyslně ničí nádherný palác, který obsadili, jak jsou sprostí, suroví, pohlceni násilím. Po předešlých bojích a v nastalé nejistotě jsou tak nabuzení, že si agresivitu vylévají jeden na druhém. ___ Děj se ztiší, když několik vojáků vyklouzne ze smrtelné pasti a obklíčeni nepřítelem se plíží ke svým. Postupně poznáváme jednotlivé muže a také lidi, které potkávají. I postavy, které jsou v ději jen na pár chvilek, jsou napsány nezapomenutelně (jedna ze tří prostitutek, která jako jediná skutečně želí toho, že jejich pasák odchází / Italka, která se vrací domů, přestože jí musí být jasné, že se tím odsuzuje k smrti). Z hlavních charakterů vyčnívá Peter Falk coby armádní šmelinář a dodavatel zboží všeho druhu, který ve válce našel svoji drogu a otrlý válečný dopisovatel Roberta Mitchuma, který už rozhodně nemá žádné iluze. ____ Přestože film nenabízí velkolepé bitvy, ukazuje i prostřednictvím drobných scén velké emoce (scéna, kdy dopisovatele málem prozradí Němcům bílý pes / Snaha o záchranu fotografie nemluvněte / Moment, kdy si válečný korespondent bolestně uvědomí, že nemůže zůstat jen pozorovatelem). ____ Konec je suchý a sarkastický. Vzpomínka na bitvu o Anzio vyvolává v těch, kteří se jí bezprostředně zúčastnili a vyvázli jen náhodou nebo se štěstím, pouze trpký úšklebek. Zatímco nezúčastněný generál, jehož jediným viditelným zapojením bylo pózování fotografům, se veze jako hrdina zasypávaný květy. Tak cynický závěr, stejně jako dokonale zobrazené chování lidí ve válce, bych čekala jen u filmu s mnohem novějším rokem vzniku. ____ Už při sledování mě napadlo, že autor scénáře musel válku zažít na vlastní kůži. Jak jsem se pak dočetla, taky že jo. A na tomto autentickém filmu je to hodně znát. /1. 6. 15./