Křížový výslech (1947)

Kvalitný noir so silnou myšlienkou, ktorú tu mnohí kritizujú ako propagandistickú, poplatnú svojej dobe. Ja si to nemyslím, práve naopak, v súčasnosti je aktuálnejšia ako kedykoľvek predtým, keďže v Európe sa znovu vzmáha extrémna pravica a nacionalizmus živený nenávisťou. Hlavná myšlienka sa netýka len antisemitizmu, ale nenávisti ako takej ku akejkoľvek skupine ľudí, ako to skvele vystihla postava Roberta Younga - "Nenávist je vždycky stejná. Vždycky stejně nesmyslná. Jednoho dne zabíjí irské katolíky, zítra Židy. Pozítří protestanty. A pak zase kvakery. Nedá se zastavit. Může skončit zabíjením všech co nosí kravaty."

Film bol natočený na motívy poviedky „The Brick Foxhol“ spisovateľa Richarda Brooksa, ale poviedka bola o vražde homosexuála opitými vojakmi, ktorí čakali na demobilizáciu z armády po 2. svetovej vojne. Vzhľadom k tomu, že téma homosexuality v USA bola v štyridsiatych rokoch veľmi citlivá, bol scenár prepracovaný na riešenie otázok proti rasizmu a antisemitizmu. To bola pre Američanov v tom období téma do bitky. Išlo o prvý film s touto témou a chcel ukázať Američanom, ktorí sa radili medzi víťazov vojny, ich vlastné rasové problémy, predovšetkým v armáde. Vrah vraždil totižto z čistého antisemitizmu.Mottom tohto filmu môže ostať, že vojaci po vojne stratili nepriateľa a tak si ho našli a predovšetkým, že nenávisť je rovnako nebezpečná, ako odistená zbraň.

Vojaci po vojne, ale stále v uniformách, stratili svojho nepriateľa. Tak buď sa idú ožrať do krčmy, alebo naháňajú ženy (to ide aj spolu) alebo si nájdu nepriateľa nového. No a to tiež tak trochu film otvára otázku, nakoľko vôbec vojna skončila a mám pocit, že sa s touto otázkou trápime dodnes. Záverečné odhalenie vraha kapitánom Finlayom pripomenie premýšľanie jedného neskoršieho poručíka v kabáte z LAPD a vrah tak nemá šancu. Film sa trochu vlečie, ale pri takejto stopáži to nijak zvlášť neprekáža. Je to celé postavené na interiérových dialógoch a bola by z toho svojho času fajn divadelná hra.

Důležitá výtka směrem k filmu už tu zazněla. Moralistní tón, otravně přítomný v promluvě kapitána policie, působí po jinak příjemně temném noiru jako studená sprcha. Jinak jde ovšem o vynikající žánrový kousek. Jistě není náhodou, že Dmytryk stojí i za jedním z nejlepších noirů vůbec, Sbohem buď, lásko má. Dokonce bych řekl, že je Crossfire v jednom klíčovém ohledu unikátní. Víc, než jiné snímky z této kategorie pracuje s ostře kontrastním rozhraním světla a stínu, a to dost nápaditým způsobem. Hutná atmosféra, parádní porce hlášek a solidní detektivní příběh dávají dokonce zapomenout na poněkud papírem šustící dialogy ("Mě už nezajímá nic. Kdysi snad, ale dnes už ne. Už tuhle práci dělám moc dlouho...").

Klasicky film noir -detektivka. Prilis vela sa rozprava, akcia takmer ziadna,a prilis poznat lacne kulisy. Robert Mitchum bol samozrejme pre mna noirova ykona /jo, jo Hampry Bogart, vy veru nie/, ale chyba vyraznejsie tempo. Dialogy su malo cynicke. Za najlepsimi zarezmi zanru film -noir ako White Heat, Sunset Boulevard, Double Idemnity veru film Crossfire dost vyrazne zaostava. 48 %