Přelud (1965)

Príjemný mysteriózny thriller, ktorý má veľmi blízko k filmu noir, aj keď ním nie je. Je to ale film s netradičným námetom, slušnými hercami a veľmi dobrým dejom. Paradoxne práve dej je najslabšia stránka filmu, bolo to  prekombinované a veľmi komplikované na pochopenie. Neverím tomu, že každý divák by tento film dokázal pochopiť a aj ho náležito oceniť.

Jak píše gudaulin, opravdu to vypadá jak Dmytrykovy noiry ze 40. let, což u filmu z roku 1965 není žádná výhra a nudné je to zrovna tak stejně. Hlavní hrdina ztratil paměť, jdou po něm zabijáci, všichni kolem něj vědí, ale nikdo mu nic neřekne. Hrdina kupříkladu věří, že ztratil dva roky paměti, jeho přítelkyně ví pravdu, ale mlčí... proč proboha? Když se odhalí o co jde, vyprskl jsem smíchy... a co se s tím vzorcem stane vyšumí do ztracena. Dvě hvězdičky za pár pokusů o akční scény a ruskou ruletu... a za snažícího se Pecka. Jinak zastaralý nudný noir.

Od prvních minut se snímek nese v napínavé atmosféře a tajuplném hávu. Gregory Peck je tradičně ve své roli skvělý a přesvědčivý, akční pasáže působí stále dobře a postupné rozplétání záhady okolo ztráty paměti vyústí ve zdařilé finále. Edward Dmytryk velmi zručně udržuje diváka v napětí a obdivuhodné na tom je, že mu k tomu stačí v podstatě jen síla dialogů a sem tam nějaká ta akční scéna. À propos, tohle není první film, v němž Gregory Peck ztratil paměť. Vzpomeňme na Hitchcockův perfektní počin Rozdvojená duše.

Mám takový dojem, že první polovina filmu toho hodně naslibovala a druhá? Druhá toho moc nesplnila. Všechno se poskládalo dohromady poněkud naivně, zjednodušeně. Jsem ráda, že se film, v němž hrají dva moji oblíbení herci (Gregory Peck a Walter Matthau), jiným uživatelům líbil. Já jsem čekala víc a odcházím od obrazovky poněkud zklamaná.

Líbilo se mi to hodně. Mám rád filmy, které na úvod představí jakousi záhadu (zde v úvodu ještě ozvláštněnou výpadkem elektřiny v mrakodrapu), a hrdina si pak kousek po kousku skládá, co se vlastně děje, a přitom neví, komu může, a komu nemůže věřit. Vysvětlení mi přišlo také rozumné - nijak bombastické, ale zapadlo do děje, záhady uspokojivě vysvětlilo, věci se děly poměrně realisticky (na podobný žánr), ale hlavně mne to drželo od začátku do konce v napětí, jak to celé dopadne a co se tam v tom příběhu vlastně děje. Což se dá říct o málo filmech. A Gregory Peck hraje docela přesvědčivě, zvlášť když se snaží vzpomenout si. Nejlepší je ale asi scéna v tom pokoji, jak zhasne světlo, kdy se celý cuká a klepe, a náhle se zničehonic uklidní a vyjde v té tmě pokoje ven. A potěšil mne příjemně cynický detektiv v podání Waltera Matthau, když byli na place tihle dva (nebo se začátku i se Shelou), tak příjemně vtipkovali a dialogy byly pěkně vychytané.