Another End (2024)

Gael García Bernal neprožívá veselé období. Sedí doma, zobe prášky a utápí se ve vzpomínkách na tragicky zesnulou lásku. Autonehoda. Nestihl se nijak rozloučit. Co když je tu ale technologie, která slibuje zmírnit bolest z odloučení tím, že na krátkou dobu oživí vědomí zemřelého člověka – jen v těle jiné osoby? Schránku hostitele nezná, ale v nitru se potkává se svou partnerkou. Myšlenka dočasného „návratu“ zemřelého vědomí v cizím těle otevírá zajímavé otázky: co vlastně milujeme – tělo nebo paměť? Pomáhá návrat uzdravit nebo prodlužuje truchlení? Výsledek míchá romanci, drama a sci-fi, přičemž otevírá poměrně zajímavá témata. Své ambiciózní myšlenky nicméně dostatečně nerozvíjí (navíc chybí hlubší rozpracování pravidel technologie a etických důsledků), ačkoliv se film může opřít o melancholickou atmosféru, vizuální styl a herecké výkony (stále zajímavější Renate Reinsve prostě kamera zbožňuje). Problémem je současně jistá rozvleklost, monotónnost a velmi pomalé tempo, takže pokud někdo čeká silné dramatické vrcholy, bude zklamaný.(20.02.2026)

Another Endmá silnou a melancholickou atmosféru, která dokáže vtáhnout hlavně díky povedené kameře, světlu a hudbě.Gael García BernalaRenate Reinsvehrají přirozeně a jejich emoce působí uvěřitelně. Problémem je ale tempo – některé části se táhnou a film místy působí roztříštěně. Celkově jde o citlivý, vizuálně hezký film, který má dobré nápady, ale není úplně vyvážený. Dávám3z5hvězd.(18.09.2025)

Sci-fi námět s posmrtrným zachováváním vzpomínek člověka pro možnost dalšího pokračování vztahu s milovanou osobou zní pozoruhodně, přestože fungování světa a význam celé metody jsem zde ne vždy plně chápal. Co však nejhůř, na mě bylJiný konecaž moc romantický, částečně chladný a místy i pomalý současně, až se mi na mysl vytanula jiná artová romantická sci-fi posledních letMiluj svého robota. Na druhé straně vizuální stránka zde předvádí řadu silných okamžiků, které dokážou vytvářet specifickou tajuplnou atmosférou a posunout ji až do lehce hypnotické roviny, obzvlášť scéna s tanečnicí uprostřed světel. Díky atmosféře, která mě spolu s barevně propracovaným vizuálem často dokázala pohltit, se přikláním ke 3 hvězdičkám, napětí ohledně vývoje neotřelého pokračování vztahu za pomocí ní dokáže fungovat i navzdory méně propracovanému scénáři, byť závěrečná scéna budící dojem artového pokusu o kýč mi dojem spíše shodila.[55%][Art Film Fest 2024, Košice](26.06.2024)

Art Film Fest Košice 2024- Řemeslně skvělé, zvlášť prací se světly, laděním barev a místy velice zdařilou mystickou atmosférou futuristického města. Jenže scénářem je to zoufale nedotažené a přehnaně romantické. Sice se větší porce romantiky dala čekat, když to na ní chce stát, ale místy brzdila gradaci ústřední zápletky a to jen pro shyamalanovské překvápko na závěr, které se, skrze nevysvětlené základní otázky ohledně životů hlavních postav, dalo časem odhadnout. Sice lepší tohle než výrazná, do očí bijící mezera, ale stejně si říkám, zda by nebylo lepší tu mezeru zalepit a na onen zvrat se vykašlat, protože pak by to vyznělo smysluplněji. Takhle celá metoda krátkodobého oživení mrtvého příbuzného nedává smysl a jelikož se zde neobjeví nikdo, na koho by fungovala tak, jak má, budí to zmatek, na co je vůbec v tomhle fikčním světě legalizovaná. A poslední scéna, jestli jsem ji dobře pochopil, je poněkud zbytečný kýč navíc, aby ten pláč ze srdceryvného konce ještě chvíli trval. Přesto některé scény vypadají úžasně (třeba ta taneční) a vizuál je opravdu na vysoké úrovni, stejně tak i zápletka v základu není k zahození, ale celkově mi to přijde jako film ideální na jedno zhlédnutí a určený jiné cílovce, než jsem já. Ve mě to moc nezanechalo, v divačkách za mnou naopak dost, takže si to své publikum najde.(Kunsthalle, Košice)3*(23.06.2024)

Co když člověk ztratí svého blízkého zcela nečekaně při nějaké nehodě, aniž by se stihl rozloučit, a je zde možnost nahrát vzpomínky onoho zesnulého do těla hostitele? Sice to nebude vzhledově ten stejný člověk, ale bude mít jeho vzpomínky a je možno s ním strávit nějakou dobu s vědomím, že je to naposledy... Umím si představit, že řada lidí by toto uvítala. Ale jen opravdu silní jedinci jsou schopni to zvládnout, aniž by se na hostitelské tělo upnuli a nechali v poklidu onu simulaci znovu zemřít. Hlavní hrdina přes počáteční odmítání prožívá pár hezkých dní se svou mrtvou přítelkyní, a celý film se tak nese v romantickém, byť smutně melancholickém duchu. Divák se seznamuje i s několika dalšími lidmi, jimž jejich smutnou ztrátu nahrazují hostitelé a podíváme se i do firmy samotné, která toto zprostředkovává. Závěr mě překvapil, přiznám se, že jsem jej nečekal, a stejně tak jsem ochoten ignorovat nelogičnost celého experimentu. Já si užil zajímavý příběh se sympatickým Gaelem Garcíou Bernalem. A přiznávám, že se mi to hodně líbilo! [30. Art Film Fest Košice](23.06.2024)