Anna Karenina (2012)

Asi jsem jina. Nemam rada predesle  filmy Joe Wrighta. Pokani mi, na rozdil od knihy, mnoho nereklo a pýcha a predsudek mi s KK jako Elizabeth vubec nesedla. Karenina je uplne jina a tohle zpracovani mne naprosto nadchlo. Z Anny Kareniny zbyla jen pouha kostra silneho milostneho pribehu a i ten byl vystaveny uplne jinak a vypraveny tak nejak "ze strany". Je jasne ze ten, kdo by ocekaval v souladu s predlohou lehce plnostihlou Annu co si sama spravuje saty, bude zklaman asi tak jako kdyby Babicka Bozeny Nemcove nosila Martensky a misto nuse krosnu. Ale pokud zapomenu na predlohu a uziji si jednotlive postavy a divadlo, pak to byl opravdu muj prvni a asi i posledni skutecny zazitek s Wrightem.

"There are as many loves as there are hearts" l Leo Tolstoy l “All the diversity, all the charm, and all the beauty of life are made up of light and shade.” l Leo Tolstoy l "Důležité vyprávěcí motivy (vlak) jsou opakovány tak často, že si jich všimne i divák, který během projekce párkrát usne. […] zůstane před námi film možná plytký a vinou své jednorozměrnosti rovněž poněkud zdlouhavý, ale formálně dechberoucí, s několika emocionálně mimořádně silnými momenty. Není toho mnoho a osmdesát procent dávám zejména s přihlédnutí k úchvatným kostýmům a bravurně promyšlené choreografii roztančených záběrů, zhlédnutí na velkém plátně si ale toto opatrné nahlédnutí za oponu světa sentimentu určitě zaslouží." (Martin Šrajer, Cinema)

Trošku se bojím, že jedna konkrétně kámoška narazí na tuhle recenzi a zabije mě. Na druhou stranu jsem jí v podstatě v sáhodlouhé diskuzi, kterou jsme již o tomto díle vedli, můj názor docela fajnově popsal a proto by tady nemělo být nic nového, co by ji mohlo jakkoliv rozhněvat. Doufám (Viki, prosím, neubližuj mi) - jestli jí to udělá radost, budu tu citovat i některé její názory, které jsou asi o něco objektivnější (přeneseme-li se přes fakt o její zálibě v původní knize/příběhu aJoeu Wrightovi). Film je to vskutku nádherně nasnímaný. Má strašně chytlavou dynamiku a vše hezky odsýpá (až na poslední půlhodinu, kdy jsem chtěl hlavní postavě *ehm* ošklivě ublížit, protože jsem na to už nějak ztrácel na všechno nervy - ale tím nic nenaznačuju), přičemž vizuál, nápaditý, hezky provázaný s audio složkou (neméně nápaditou) jen dodává filmu moc příjemnou energii na sledování a v té záplavě až přehnané barevnosti a pomalu muzikálních variací a her s ruchy a hudbou (panebože, ta je tak dokonalá!!!). Jak říkala kámoška, Edgar Wright prý umí dokonale vystihnout ve svých adaptacích energii a rukopis daných autorů, aniž by vybočil ze svého stylu či jakkoliv poskvrnil danou látku. Hádám. Ale to už není můj názor, protože jsem toTolstojenečetl a jiná režisérova díla doposud neviděl. Což si budu muset doplnit. Nápad s divadelními kulisami ve filmu je jako zbytek díla moc hezky koukatelný a v mé terorii se jedná o vyobrazení těch her, co jednotlivci ve filmu hrají jeden na druhého. Plus ještě ve zkratce na závěr:Vronskýje neuvěřitelný sympaťák, který učí, že líbí-l-i se ti v životě nějaká žena, musíš ji všude pronásledovat a obtěžovat aMatthew MacFadyenje obyčejně borec. No nic... je to i kvůli předcházející diskuzi pro mě přebytečně komplexní téma, takže recenzibudu dozajista ještě aktualizovat, abych se pokusil potlačit možný konflikt v přesvědčení a filmových preferencích v budoucnu co nejvíce...

Kedy je láska budujúca a tvorivá? A kedy je láska zdrvujúca a ničivá?Anna Kareninaje dielom, ktoré to dokáže vystihnúť. RežisérJoe Wrightopäť pozval do spolupráceKeiru Knightley. A šťastnú ruku mal aj pri výbere Vronského, leboAaron Taylor-Johnsons blond kučerami je totálny zvodca a ničiteľ ženských sŕdc. Už úvod filmu je dobre premyslený, keď v krátkom čase sú predstavené hlavné postavy. Celý dej dopĺňajú divadelné kulisy a dynamicky sa tu prelínajú interiéry s exteriérami. Okrem mesta sa divák ocitne aj na vidieku a Levinova linka o hľadaní nevesty a založení rodiny dodáva filmu pozitívny náboj. Originálne a svojské spracovanie klasiky.

ObsazeníKeiry Knightleypro roliAnny Kareninyje více než logické. To, že je schopná velmi věrohodně zachytit postupný rozklad lidské psychiky pod tlakem dokázala už ve snímku Vévodkyně z roku 2008.Anna Kareninaje velmi půvabná, inteligentní žena, která žije na vrcholu aristokratické smetánky. Jejím manželem jeAlexej Karenin, který ovšem postrádá sociální cítění (pakliže jej nebereme pouze jako pragmatické vystupování), je chladný a morálně velmi přísný. Anna nachází útěchu ve společenském životě, módě a zábavě, která se ovšem stává časem povrchní a nudnou. Při jedné společenské události se seznámí s mladým a velmi šarmantnímAlexejem Vronským, do něhož se okamžitě zamiluje. Vedle romantického příběhu se rozvíjí také příběhKonstantina Levina, který do aristokratického prostředí vnáší filozofické i sociální názory a dává prostor Tolstému, aby se vyjádřil. Konstantin hledá smysl života, snaží se zdokonalovat a pracovat na sobě. Jeho vnitřní čistota v kombinaci s láskou, kterou chová keKitty Ščerbacké(Alicia Vikander) jsou v absolutním kontrastu se sebedestruktivní psychologiíAnny Kareninya destruktivní vášní, kterou chová vůči Vronskému (postupné záchvaty žárlivosti, sebelítost, obviňování, odpouštění a opouštění). Zároveň je Levin často interpretován jako alter-ego Tolstého, s čímž nejsem úplně ve shodě. Levin na mě naopak působí jako ideál tehdejšího realisticky smýšlejícího jedince, který skrze vlastní individualismus přispívá společnosti svoji pílí a upřímným citem. Možná v něm spíše spatřoval to, kým by sám chtěl být - vyváženost, harmonii a zdánlivě nevyčerpatelnou energii. RománekAnny Kareninyji postupně vyřazuje ze společenského života, z role matky, manželky ale i společensky vlivné ženy. Čím více se vzdaluje od svého původního života a všeho, co ji nejdříve dávalo smysl, tím více se její pocity, emoce ubírají naVronského, který ovšem není schopen snést takový tlak. Navzdory tomu, že Tolstý chtěl zdůraznitAnninvzdor vůči pokrytectví a společenským konvencím tehdejší doby, odhalil také skutečnosti sociálních problémů za carského Ruska.Annami v několika momentech nápadně připomíná postavy "zbytečných lidí. Podobně jakoPěčorin nebo Oněgintrpí vnitřní prázdnotou. Neustále hledá nějaké těžiště svého štěstí. Narodila se v bohatství, do vybudovaného světa, musela plnit pouze společenská očekávání bez jakékoli vnitřní snahy. Z počátku se zdá, že štěstí našla právě v lásce kVronskému, čím více ale ztrácí na svém původním životním stylu, tím hůře se jí hledá vnitřní harmonie a klid. Neumí najít hodnotu a nosnou stěnu sama v sobě, ztratila společenskou hodnotu, hodnotu jako matka i jako manželka, nosnou stěnu tedy buduje na vztahu sVronským, což je natolik vratký povrh, že nakonec padá. A padá velmi hluboko. Což je velmi podobnéPěčorinovi(Hrdina dnešní doby), který je v závěru podobně jakoKareninapřesvědčen oosudovosti svého pádu- zároveň také oba ztělesňují zřejmý konflikt mezi individualismem a společenským očekáváním. Tolstý ve svém díle nekritizoval pouze konvence a povrchnost aristokratické společnosti, ale také vnitřní bohatství jednotlivce s jeho nenaplněnými ambicemi, talentem i představami o svém životě, světě a budoucnosti. Snímek je natočen z velké části jako divadelní hra, což má samo o sobě symbolizovat přetvářku, která byla v tehdejší době (není tomu jinak ani dnes) přítomná ve všech společenských vrstvách. Některé pasáže snímku jsou kvůli tomu ale matoucí.Wrightovšem dbá na symboliku, která je obsažená také v knize. Způsob jakým je snímek sestříhaný dává vyniknout jasnému kontrastu mezi Levinem a Annou. Anna symbolizuje chaos, vášeň a společenský úpadek, zatímco Levin zosobňuje jednoduchost, autenticitu a smysluplný život. Tolstoj tak ukazuje dva různé životní přístupy. Skvěle zdůrazněný je také opakující se motiv vlaku a kolejí. V knize i filmu symbolizuje osud, který je neodvratitelný. Anna se seznámí s Vronským na nádraží, a nakonec pádem pod vlak ukončí vlastní život. Zároveň je ale velmi dobře zachycený chaos a hluk nádraží, který spíše odráží chaos a rozervanost uvnitř Anny = osudovost Annina pádu. Stopáž snímku je zbytečná, film místy velmi nudí, některé pasáže jsou zbytečné a Vronského city vůči Anně jsou někde velmi nečitelné a zmatené - především v závěru, navzdory tomu, že bez této nuance (patřičného vykreslení vztahu k hlavní protagonistce) ztrácí Annin postupná pád potřebnou psychologickou hloubku. Vronskij je v knize nezodpovědný a nevybouřený. Karenina vnímá jako strohého úředníka, což mu slouží jako omluva pro románek s Annou. V momentě, kdy Anna onemocní a Karenin ji velkodušně odpouští se Vronskij cítí zahanben tímto soucitným krokem. To je zásadní průlom milostného vztahu mezi Kareninou a Alexejem, jelikož Vronskijho city začínají být zastřeny zodpovědností, na kterou není připraven. Najednou rozumí Kareninovi, který svou povahou odolával Anině citové labilitě a náladovosti. Tahle zásadní část ale ve snímku není řádně vysvětlena navzdory tomu, že jde o zásadní pasáž, která vede k psychické katarzi hlavní protagonistky. Anna tím ztrácí všechno, nosnou stěnu v podobě citů Vronskijho, přichází značná lhostejnost ze strany Karenina (formou odpuštění) a kompletní úpadek jejího společenského postavení. Knižní předloha je komplexní rozbor psychologie jednotlivých postav, samozřejmě, že snímek není schopen uchopit takové emoce, nicméně milostný trojúhelník měl být stále klíčovým cílem této adaptace. Závěrem nechci hodnotit knihu (ačkoli se snímek o knihu přímo opírá) ale samotnou podstatu díla. Postava Anny jakoby kopírovala tehdejší zkreslení (a nechtěný) obraz ženské svobody - a zdůvodňovala to, proč je ženám svoboda upírána. Je jako třaskavá látka, kterou je nutno držet ve vakuu, jinak vybouchne. Vedle toho působí Karenin jako zcela imunní a emočně vyrovnaný jedinec, který je vůči Annině labilitě netečný a nenechává se strhnout jejími náladami. Vronský je nevybouřený mladík, který si omlouvá románek se vdanou ženou jejím špatným manželstvím, navzdory tomu v určitém bodě sezná, že nedisponuje dostatečnou silou na to, aby Annu zvládl a stahuje se. Levin je symbol mužské síly, ženského hlubokého citu, který ale díky síle může být upozaděn ve jménu vyššího principu (píle, práce a oddanosti rodině i komunitě). Žena z tohoto díla vychází jako destruktivní a sebedestruktivní jedinec, který nejedná racionálně ale veskrze sobecky.