Anemone (2025)

Dva bráchové si, odtrženi od civilizace, povídají, tancují spolu, plavou v moři anebo se perou, přičemž si postupně svěřují své problémy a traumata. Nebýt dvou skvělých herců v hlavních rolích, asi bych se na Sasanku ani nechtěla dívat, natož abych ji dokázala shlédnout celou, ale nakonec měl snímek nějaký, i když velmi pomalý a ne moc strhující, příběh. Škoda, že spolu Sean Bean, Daniel Day-Lewis a Samantha Mortonová nehráli v lepším filmu, jelikož se dnes málokdy (pokud vůbec) vidí tak silné obsazení. 2*.

Neviem si predstaviť, že pri tomto filme niekto nelapí narkolepsia. To je vlastnenávod na narkolepsiu, utrápená nuda o traumách minulých i súčasných, ktoré sa presúvajú z generácie na generáciu. Pointa: vždy existuje nádej na odpustenie. AjRonanovi Day-Lewisovitreba odpustiť, že hoci uspal aj insomniaka, ale aspoň to pekne herecky poskladal a prinavrátil legendu.#OdpustenieInsomniaka

Ani návrat jednoho z nejlepších herců všech dob v režijním debutu jeho syna nepřebije to, že tenhle film by si zasloužil sestříhat a zkrátit. Námět je něco, nad čím otec i syn přemýšleli už delší dobu a k filmu i společně napsali scénář, dokonce vidím, že jsou tam některé motivy z Ronanových obrazů. Jem (Sean Bean) se vydává do odhlehlé samoty v lesích, aby zde konfrontoval svého bratra Raye (Daniel Day-Lewis), který zde žije v izolaci, po traumatech, které se mu udály a jež divák plně nechápe, opustil svou těhotnout ženu, s tou se pak dal dohromady právě jeho bratr. Ray je poněkud odtažitý a postupně se odkrývá proč a film dobře zkoumá hranice mezi bratrstvím a rodinou, vztahy, a jak minulost ovlivní člověka na desítky let, nebo i klidně život a přechází z nadšení do hořkosti a nikdy nevíte, kdy to co bude. Snímek má svoje silnější chvíle, jako třeba Rayův monolog na pláži, surrealistické momentky, ale současně se vleče, ačkoliv je vždycky fajn vidět Day-Lewise v nějaké nové poloze, v novém vzezření, a pod odlišným režijním vedením, 'Anemone' by slušelo o dobrých třicet minut zkrátit. Film nepostrádá sice slušný vizuál úchvatné přírody (a kompozici záběrů, neb režisér je i malíř), lesní sekvence jsou top a soundtrack s hudbou je taky slušnej. Film si ale jede tak trochu svoje a sere na diváka, současně i téma je osobní, vyhraněné, útržkovitě vyprávěné a dokáže se někdy často pachtit dlouho ve scénách, celý film v podstatě čekáme na to, jak, jestli a kdy, se Jemovi podaří bratra přemluvit k tomu, aby se setkal se svým synem. Herecky je to vypulírované i se čtyřmi-pěti herci - tu nelze říct půl slova. Ale čekám, že jinak tenhle film dostane od diváků celkem bídu.

No .... Je to lepšie, ako prvotné reakcie naznačovali. Nie je to bezchybné, nie je to žiadny masterpiece a niečo tomu vážne chýba. Možno silnejšia vízia, či pevnejšia režisérska ruka. Možno to niekomu príde aj pomalé, rozvláčle či samoúčelné, no s prihliadnutím na to, že ide o režijný debut mladého Day-Lewisa, tak to je natočené nádherne. Ide však o to, že aj keby šlo o úplný brak, vidieť minimálne ešte raz hrať DDL stojí za to.

Daniel Day-Lewis je fascinujícím zjevem jak pro své herecké kvality a přístup k pečlivě vybraným rolím, tak pro fakt, že od jisté doby skoro každý nový film natočí s větším a větším časovým odstupem (než se pak zase vytratí), tentokrát to přišlo díky synovu režijnímu debutu po dlouhých 8 letech. Mistr rozhodně nezklamal a Day-Lewisův soustředěný výkon fascinuje jak v dlouhých monolozích, tak v mnohdy tichých dlouhých scénách bez řečí, kde za vše mluví spolu s vizuálně silnými obrazy mluví emoce v obličejích a pohledech obou bratrů. Příběh mě zaujal, přestože námět jistého rodinného sporu, za nímž se skrývá i trpká rodinná historie a na povrch vyplouvá cosi hříšného i ze strany otce, nepatří zrovna k objevným. Z velké části mi sedlo poklidné zpracování, zasazené do odlehlého prostředí s bydlištěm v pusté přírodě poblíž lesa a jezera. Kamera silně dotváří prožitek, v němž vynikne síla přírody, podtržena jedním až magickým vyvrcholením na hraně malého fantaskního zásahu... jakoby ten pobyt v přírodě, ať už meditativní nebo dynamický, dával pocítit a prohloubit jistou vnitřní očistu. A tak mě rušily jen ty kratší či delší prostřihy k ostatním členům aktuálně rozkmotřené rodiny, které se snažily doplnit náhled na probíhající dění a emoce z jiných stran. Až na výjimky toho moc komplexního do celé výpovědi ale zas nepřidávaly, atmosférou (už pro jiný vzhled protředí) k zbytku moc neladily a tak bych spíš asi ocenil zachování jednoty děje a převážně i místa ve společnosti dvou bratrů (s nimiž se občas dostaneme i do toho moderního města).[80%](18.01.2026)