Anděl milosrdenství (1993)

Ako sa panička stretla so skutočným životom plným trápenia a využívania za Veľkej vojny. Silný príbeh, ale podaný tak "nesilne". Nechcem napísať slovo amatérsky, lebo to sa tu úplne nehodí. Asi slovo, ktoré hľadám je "nefilmový". Už v prvých 15 minútach tu máme minimálne tri silné dejové momenty, ktorý by mali zamávať s divákom, no sú podané tak sucho, bez filmovej omáčky, šťavy. To je ten najväčší problém filmu, nevedel svoje posolstvo dostatočne divákovi predať. Nemusí to byť pochopiteľne "doják ako Titanic" ale aspoň nech ukáže snahu. Film niečo v divákovi, a tiež aj v sebe, prebudí až v poslednej tretine, inak to bolo iba také plávanie.

„Za války je větší kumšt žít než umírat …“Typicky silný příběh z pera Vladimíra Körnera. Hodně silný a syrový. V řadě variacích se tu ukazuje, že když jde o život, každý (až na výjimku hlavní hrdinky) myslí na sebe. Nejotřesnější je asi konfrontace hlavní hrdinky (výborná Ingrid Timková) s odporným mladíčkem s andělskou tváří Silviem. Ona mu (vlastně opakovaně) zachrání život, zachová se tu dokonce jako v Bídnících bohatý biskup Myrielem vůči Jeanu Valjanovi, on by ji ale naopak klidně zničil. Uff, vážně extrémně silné. Celkové skvělé atmosféře snímku jinak velmi pomáhá jak dobře zvolená klasická hudba a i výborné exteriéry.

Veľmi dobrá filmová adaptácia príbehu tragickej lásky medzi vdovou po majorovi a vojnovým zajatcom s liečiteľskými schopnosťami. Tento vzťah je pochopiteľne komplikovaný traumami oboch hlavných hrdinov. Produkcia je dobrá a Miloslav Luther spolu s hereckými výkonmi  Ingrid Timkovej a Juraja Šimka vytvoril ťaživú studenú atmosféru hľadania zmyslu a prežitia vo vojne, hoci sa príbeh odohráva v tyle ďaleko od vojnovej vravy. 75%

Filmu sa podarilo ukázať tú atmosféru prvej svetovej veľmi dobre, to nebolo len o zákopoch, ale práve aj o tých dedinských lazaretoch. Na starne druhej je akoby bez konca, proste založí všetko na podivnej romantike, ktorú postihne smrť a čo ďalej ani srnka netuší. Iba jedna ženská začala trhať svetové rekordy v počte nebohých partnerov. Umelecká stránka pekná, ale vtesnal by som tu aj nejaké iné, prekvapivejšie línie.

„Nesúďme, aby sme neboli sami odsúdení...“Klasicky tíživý film podle Vladimíra Körnera rozehrává různé pocity a zejména způsoby jednání uprostřed náročných situací za války, kdy skoro„každý myslí hlavně na to, aby přežil.“Byla tu schopnost důstojníka, manžela velet popravám a vykonávat nadřízení i za cenu zbytečných obětí mezi lidskými životy, nápad s pohřbením sebe zaživa a následném vyléznutí pro činnost ve výzvědných slubžách a na druhé straně jedna uvnitř raněná duše křehké, ale statečné ženy, schopné sebeobětování pro pomoc, ctící potřebu zachování čestného svědomí a čestné pověsti... aneb jak praví její kolegyně:„Za vojny je väčší kumšť žiť, ako umierať...“Líbila se mi i vedlejší postava zřízence Fera, která prostředí armádního ústavu v napjaté době dodávala až jemně bizarní nádech. Výborně napsaný příběh mě okamžitě vtáhl silnou působivou atmosférou, kterou pomáhají dotvářet zasněžené exteriéry kolem lesa a zámku stejně jako hudební doprovod složený ze skladeb klasické hudby.[80%]