Alice ou la dernière fugue (1977)

Ten starobyly palac bol perfektny, este radsej by som bol, keby bol uprostred hlbokych mlznych lesov ... a ta pani ked sa 3x vydala prec z palaca, cesty sa jej tak domotali, ze vzdy prisla s5. Jednoznacne tu mozno najst prvky mysteriozna a symboly vo filme - tak to uz je ciry masaker. Mne Claude Chabrol ako reziser coraz viac a viac vyhovuje . 90 %

Alenka pofrancouzštělá natolik, že mi film často připomněl francouzské stereotypy Monty pythonů (chyběla už jen bageta a baret). Ale celkově to byla hlavně nuda..

Pekná herečka a pekná kamera. A to je asi tak všetko. Meno Alice Caroll jasne ukazuje, kde sa tvorcovia inšpirovali. Ale tomuto filmu chýba logika, ktorá v origináli je, hoci nie bežná.

Carollovu Alenku nemám rád, a také mě nic nevedlo k tomu, abych si ji spojoval s Alenkou Chabrolovou. Přesto se mi vybavili dvě povídky od autorů, kteří tvořili přibližně ve stejné době, ale někde jinde a něco jiného: Ambrose Bierece (Případ na mostě přes Soví řeku) a Franz Kafka (Před zákonem), přitom Biercova povídka je spíš něco jako rámcová. Kafkův hrdina se přitom nemůže dostat do Zákona, zatímco Chabrolova hrdina se nemůže dostat z něj; u Kafky je všechno "vnejškem", cestu dovnitř střeží dveřníci, z nichž každý další je mocnější než předchozí. Chabrolovo "uvnitř", ve světě bez odpovědí, je možno se dostat "ven", pouze za určitých podmínek: rozpoznat ne to, kam se chci dostat, ale to, kde jsem.(21.02.2021)

FilmAlenka nebo poslední útěkje pozoruhodnou variací Clauda Chabrola na proslavenou knihuAlenka v říši divů. Nebyl by to Chabrol, aby Alenku nevyužil ke svým hrátkám černého humoru a kritiky buržoazie. Uchoval podstatu schématické logiky, respektive alogismu, běhu událostí, k ní připojil Freuda a Nietzscheho, alegorie a narážky, Thanata s Érotem, černý humor a reinkarnaci. Chabrol si pohrává se skutečností lidské smrtelnosti, s procesem uvědomění si smrti i s přípravou na ní. S lehkou písní na rtech zvesela poskakuje po sluncem nasvětlené loučce, pokouší a provokuje žánrové stylizování, jen Hitchcockův cynismus nahradil nezvedenějším černým humorem. Hrdinkou odysey očistce vnitřního světa je Alice Carroll (zajímavá Sylvia Kristel), mladá žena v rozpuku úplné krásy života. Náhlé ukončení ničím nenaplňujícího vztahu se stává tou nejzásadnější životní zkušeností. Právě zde je možné nalézt spásu pochopení, nebo naprosté zatracení. Hříčka nabízí několik paralelních úrovní vědomí i nevědomí. Významnější postavou je Henri Vergennes (velmi zajímavý Charles Vanel), majitel osamělé vily, laskavý hostitel noci a průvodce posledních životních projevů lidské duše. Předurčenost je zákonem. Výraznou postavou je zde mladý muž u kamenné hradby bez brány (velmi zajímavý André Dussollier, též v roli pracovníka čerpací stanice). Úzkostlivě se vyhýbá přímému tělesnému kontaktu, přesto si neodpouští manipulaci se základními prvky pasivního odporu a záměrného vzbuzování pochybností. K výraznějším postavám filmu patří také mladý klučina (příjemný režisérův synek Thomas Chabrol), jinotaj i ptáčník k drobné potěše zmatené, ale vyrovnané Alenky. Z dalších rolí: zajisté spolehlivý, diskrétní a jízlivý Vergennesův majordomus Colas (Jean Carmet), Alenčiny reakce pobaveně a potměšile jitřící muž středního věku (François Perrot), umírající stařeček na pohřebním banketu (Fernand Ledoux), z nečekaných projevů odporu zaskočený Alenčin manžel (Bernard Rousselet), Alenku na skleničku zvoucí muž (Noël Simsolo), či ladná servírka svérázného pohřebního banketu (Catherine Drusy). FilmAlenka, nebo poslední útěkje pozoruhodnou filmovou hříčkou fantazie, frivolnosti, psychiatrie a černého humoru. Chabrolova variaceAlenky v říši divůpatří k nejosobitějším výtvorům francouzského režiséra. Thanatos s provokativně smyslnou příchutí Érota.(19.08.2020)