Ai no kawaki (1966)

Ai no kawaki má podľa mňa niečo z európskych nových vĺn, najmä v práci s kamerou (statické zábery, preexponované zábery), ale aj v spôsobe narácie (použitie rozprávača, vnútorných monológov postáv, či dokonca scény, kedy postavy vedú dialóg, no ich text sa objavuje napísaný na plátne a nezaznie v podobe rozhovoru). Hudba je takisto podmanivá - téma používa v inštrumentácií zobcovú flautu, ktorá evokuje alúziu na hudbu obdobia baroka. V porovnaní so skoršími Kuraharovými filmami, ktoré som mal možnosť vidieť, pôsobí Ai no kawaki skôr ako experiment a veľmi príjemne prekvapí.(24.05.2024)

Vysoce kvalitní, umělecky laděný film, kterým si mě Korejoši Kurahara zcela získal. Jeho první filmy, The Warped Ones a Intimidation (oba 1960), jsou krátké a úderné, ale až se zhlédnutím Thirst for Love mohu počítat Kuraharu mezi nejvýznamnější tvůrce v Japonsku 60. let. Po obsahové stránce také nelze nic vytknout, a vše vrcholí mistrně zahraným závěrem.(21.02.2019)

Podle románu - autor Yukio Mishima....Vdova Etsuko se po smrti manžela nastěhuje do jeho rodiny na statek mimo Ósaku. Spí se starým tchánem a současně je posedlá mladým Saburo pracujícím na farmě. Když dívka na farmě Mio otěhotní se Saburem, patriarcha naléhá, že si ji musí vzít. To komplikuje život Etsuko, která se rozhodne vzít věc do vlastních rukou, s tragickým následkem...Zestárlo, ale působivé obrazy fanazie a reality hrdinky...http://criterionreflections.blogspot.cz/2015/08/thirst-for-love-1967-es-28.html#!/2015/08/thirst-for-love-1967-es-28.html(25.11.2017)