1612: Kronika smutných časů (2007)

Film stojí na pomedzí historickej drámy a rozprávky, takej surovejšej rozprávky. Krv a surovosť sa tu miesi s jemným humorom a svojskými nápadmi. Spracovanie je moderné, tak, aby pritiahlo dnešného diváka, aj keď nie každému sa musí pozdávať. Mne vyslovene vadili tie fantasy prvky s jednorožcom a sýtosvetlé flešbeky z detstva, ktoré sa hlavnému hrdinovi zdali každú chvíľu. Tiež sa nemôžem zbaviť dojmu, že každý ruský historický či vojnový film musí byť o tom, ako chudáčikov Rusov niekto napadol a oni si len chcú vládnuť na svojom území v mieri a pokoji. Tentoraz si to zlízli Poliaci na čele s celkom schopným Michalom Zebrowskim. Akcia a špeciálne efekty sú z radu veľkolepých, niekedy ale aj premrštených - explózia pušného prachu silnejšia ako jadrová puma. A čo sa týka Andrejka v hlavne roli, tak ten sa naučí narábať so španielskym kordom behom sna a vyrábať delá behom jedného inštruktáže na spráchnivelom pni.

Rusové všichni vtipně retardovaní prosťáčci, Poláci samozřejmě strašně zlí, výprava i děj solidní, jen ta mystická linie, kdy mužika provádí jeho dobrodružstvími duch zahraničního žoldnéře (proč?) velmi podivná, slabá a směšná. To téma by si zasloužilo lepší zpracování než neumětelsky ruské, které vždycky sklouzne do propagandy. Třeba Poláci by se toho mohli v moderní době chopit, sOhněm a mečemukázali, že to umí. Viděno dvakrát, poprvé asi před deseti lety, kdy jsem tomu dal dvě hvězdy, nakonec po druhém zhlédnutí zvyšuji na tři.

Na začátek, pro seznámení, film mapuje období Smuty (což pro neznalce je Období zmatků (také Vláda samozvanců), jedná se o období ruských dějin z let 1598 až 1613. Toto období představuje přelomovou, "kritickou" epochu. Smuta označuje hlubokou vnitřní i vnější politickou krizi moskevského státu. V podstatě znamenala dlouholetou občanskou válku s častými změnami vládců, nelegitimními následníky trůnu, povstáními a okupování země cizími vojsky. V té době vymřela v Ruském carství dynastie Rurikovců a po ní nastoupili Romanovci. Mezitím však vládli samozvanci, kteří prohlašovali, že jsou legitimní držitelé carského trůnu. Tedy něco málo z historie, ale zpátky k filmu.) Jako každý kinematografický počin, má své plusy a mínusy, ctitele a odpůrce. Začneme plusy: + líbila se mi atmosféra filmu, s mystickým vzezřením, a s tajemnem všude okolo, zvláště na Rusko jako zemi s pravoslavím, a pověrami (například s častým výskytem jednorožce, mýtického zvířete, s léčebnými účinky) + z historického hlediska zbraně, výzbroj, výstroj, oblečení a vůbec další věci, vyskytující se ve filmu, jsou skutečně z daného období děje, a je naprosto skvělé, že se tam nevyskytují nějaké nesmyslné blbosti, patřící do jiného století + další plus bych viděl v krásných polských husarech (v mé nejoblíbenější jednotce 17. století), jímž je zde věnován docela velký prostor. + Dále bych pochválil výběr herců do jednotlivých postav, všechny mi doslova seděli ve svých daných postavách, které měly hrát. + Také se mi líbilo, jak film pěkně vykresluje celistvé Rusko, ruskou mentalitu a rozdělení ve společenské hierarchii (burlaci na volze, pokud ti byla Volha, nebo na jiné řece, nevolníci atd.), v daném století, je pěkné, že nějaký takový film vznikl, poněvadž srozumitelně vysvětluje a mapuje období Smuty, a dalších událostí, související se Smutou, zkrátka ruské dějiny jsou veliké, zajímavé a kinematograficky málo zpracované. Počítačové grafické úpravy, v dnešních filmech tak časté, mi vůbec nevadili, po většinou byly dobře kryté a nijak nenarušovaly atmosféru, a obrazovku. A teď tedy k záporům: - nevím proč, ale většina, sovětských a později ruských válečných filmů, jsou takové nelogické pohádky, ke kterým se i zařadil tento film, dobře máme tu jednoho nevolníka, který umí máchat se šavlí a zvládá prorazit i cvičené vojáky, a když jdou proti němu tři Poláci, tak úplně v pohodě všechny porazí. A na závěr umí šermovat, jako několik let cvičený šermíř. Asi vás to nepřekvapí, když umí zacházet i s dělem, který určitě v životě neviděl, a umí ho nejenom nabít, ale zvládá i zaměřování a všechno ostatní k tomu a když ho napadne vyrobit kožený dělo, tak co myslíte, samozřejmě ono střílí, a díky jedinému pochybnému dělu vyhrají celou bitvu. No a to ještě není všechno, tento chrabrý nevolník, pak dokonce chce být carem, v ruském filmu nic nepřekvapitelného, že? Až na tyto blbosti dost dobrý film, s dobrým obléháním, a solidní obléhací bitvou. Pokud jste ten typ, člověka, co se dívá na film a nepřemýšlí u něj, je tenhle film pro vás ten pravý, pokud u filmů přemýšlíte, budou vás některé části štvát, zvlášť když se v historii trochu víc orientujete. Jako oddechovka super, přesto nedám pět hvězdiček, ale čtyři kvůli nelogičnosti příběhu (Ruská historická pohádka).

Spíše než o epické historické drama šlo o takovou romanticko-dobrodružnou pohádku (neštítící se ovšem explicitní krvavé brutality) s fantasy prvky zastoupenými kýčovitými prostřihy na pobíhajícího, naději (či co) symbolizujícího jednorožce a posmrtnou výuku umění meče. Po kostrbatém "flashbackovém" začátku se dějová linka narovnala a v příjemném tempu a lehkém proruském pátosu doklusala až k celkem velkolepé bitvě – dobývání/bránění hrádku, slušnému závěrečnému souboji s charizmatickým zlotřilcem Michała Żebrowskiho i uspokojivému uzavření.

Není to uplně špatně, dokoukal jsem to do konce, ale nějak mi není jasné jaký to vlastně je žánr ? Je to sice postavené na historických reáliích, ale ty jsou jenom berličkou pro pohádku o mladém nevolníku zamilovaném do unesené carevny, který zachránil Rusko před poláky. Ovšem pohádka to taky zrovna není, aspoň ne pro děti, protože některé krvavé scény jsou opravdu dost realistické. Občas mi to trochu přišlo jako skromější ruská variace na filmy Království nebeské nebo Kapitán Alatriste. Proč se tam pořád motal ten pitomej jednorožec, to jsem nepochopil.