100 minuta slave (2004)

Skutečně postmoderní film, nořící se do niter svých hrdinů a zvukovou stopou přepínající mezi jejich úhly pohledu. Kombinuje více časových rovin, složité pohyby kamery, stylizované obrazové kompozice (jako z malířského plátna) i reklamní sekvenci. Nejvíc mě stále překvapuje, jak strašně samozřejmě a nenásilně do sebe jednotlivé přístupy a prvky zapouští. Ten, kdo nezná Matanićovo jméno, by něco takového určitě nečekal od chorvatského dramatu, jehož synopse by mohla působit jako příběh z červené knihovny...(28.06.2018)

Co musím na filmu ocenit, tak jsou to malebné kulisy tehdejších chorvatský měst z 19. století. Opravdu bych se někdy rád dostal do této doby a prošel si staré záhřebské uličky. Co se týče samotného děje, není to příliš můj šálek čaje. Vášeň, romantika a láska se tu mísí až v moc velkém množství. Ne že by to byl špatný film, já spíš ale opravdu čekal nějaký lepší životopis slavné malířky Slavy Raška, prostě ne z toho osobního hlediska. Byť je rozchod a následná neslavná smrt samozřejmě důležitým prvkem jejího života.

Místo toho jsem ale viděl spíše pohled na to, jak se do sebe dva lidé, se stejným zájmem a vlastně i stejným povoláním, bezhlavě zamilují a okolí s jejich láskou moc nesouhlasí a nechápou jí. Takových filmů je dnes velké množství. Ale alespoň oceňuji, jak skvěle se autoři tohohle tématu chopili.(05.09.2011)

Nevadí mi, že Slavu hraje -zřejmě z pozice producentky- herečka o generaci starší, je v roli velmi dobrá, filmům s Mikim Manojlovićem mám obecně tendenci přidávat, tady ale navzdory sympatickým hereckým výkonům, zajímavé retro atmosféře, výtvarné kameře a solidní výpravě, jsem malinko na rozpacích. Přes několik skutečně silných scén, zůstala ta vášeň, o které by to mimo jiné mělo být, místy jen načrtnutá...70%(20.05.2008)

Postmoderna, ale pozoruhodný námět přesvědčivě podaný. (70%).(25.12.2020)