Hříchy pro diváky detektivek (1995)

Nastavovaná kaše může být  docela k jídlu, ale tahle není podle mého názoru vydařená. Problém hlavní je podle mne scénář. Chápu, že kšeft je kšeft a jak pro televizi, tak pana Kleina je to z tohoto hlediska pozitivní.  Napsat detektivku není tak jednoduché, jak se zdá,  Josef Škvorecký detektivek načetl mnoho a analyzoval je a snažil se najít podstatu. Tady mám spíše pocit, že pan Klein hodně viděl asi i četl, ale není analytik a jen tak k sobě lepí motivy, nápady, kousky zápletek, ale konstrukce a něco za tím chybí. Tak to je první v čem je to horší.  Druhý problém je, že to, co bylo zajímavé na přímém přenosu a leccos se možná dalo odpustit, včetně kulis, tak tady už tak tolerovatelné není. Výměna průměrné herečky, ale krásné ženské paní Adamovské stejně herecky slabou paní Veškrnovou, která ale tak pěkná (z mého hlediska) není a navíc její zpěv je skoro jako můj kdysi na základce taky neprospěla, ale není to podstatné. Ano, Zahajský se Šťastným k sobě ladí dobře, abych zase neupřel lepší místa.

Relativně ucházející vzpomínka na doby, kdy okolí Vězeňské v Praze lemovaly obchůdky a vinárničky, do kterých se chodilo na kafe, jídlo nebo víno. A to „se chodilo“ se týkalo místních lidí, kteří zde opravdu, světě zboř se, bydleli. Dlouho po revoluci to ovšem nevydrželo, stejně jako konverzačky, které bylo možno odehrát v interiérech, a stejně, prosty trapné lacinosti, udržely divákovu pozornost na jisté, byť většinou průměrné úrovni, až do konce. Vydržet se dá dokonce i typicky falešná Havlová, tehdy ještě Veškrnová, ač je zde velmi přirozená, a tedy je to s tou výdrží dost na hraně… ;)

Základním prvkem naprosto otřesné série detektivek je v první řadě dramaturgické provedení. Dáša pobíhající za záběry, přibíhající, když si ji jednotlivé postavy volají anebo vrcholem absurdnosti - Dáša, která vyskočí z kamery a objeví se ve studiu s diváky a pak se s Vladimírem Dlouhým zase vrací. Dáša je zkrátka postavou, která je všude a kdyby skutečně fungovala jako další postava, která se shodou okolností všude objeví, ještě by se to dalo chápat - používají to i jiné kriminálky ve světě. Takhle její zapojení působilo minimálně směšně a spíše absurdně. I jednotlivé detektivky měly slabý nádech. Ne že bych všechny pachatele uhodl, ale kolikrát se téměř hodinu nic nedělo, aby se v závěrečné desetiminutovce roztrhl pytel se zločinem i rychlým vyšetřováním zároveň. A to už nemluvím o příšerném scénáři a neposlouchatelné hudbě. Snad jen jedna skladba byla povedená. Například Zlata Adamovská alespoň uměla zpívat. Paní Dáša si měla zpěv rozhodně odpustit. Je to tak příšerné, ale tak typické pro devadesátky. Dneska by tato absurdní fraška neměla šanci projít.

Pokračování kvalitních Hříchů pro pátera Knoxe ztratilo své kouzlo a utopilo se v průměrnosti. Výměna hlavní představitelky se vůbec nepovedla a Dagmar Veškrnová působí spíš jako rušivý element, který kdyby se v jednotlivých příbězích neobjevil, pro seriál by to dopadlo lépe. Hlavně se ale upustilo od přímého přenosu, který předchozímu dílu dodával to správné kouzlo a stala se z toho tak jen obyčejná, průměrná až podprůměrná detektivka.

Slušné detektivní příběhy s dobrými herci své doby. Nechápu zdejší nízké hodnocení. Kolik pak asi hodnotících lidí seriál opravdu vidélo!?! Holt tempo zřejmě neodpovídá dnešnì zkratkovité filmařině. Lidem tez vadí "papundeklovitost" a chybí jim výpravnost, neumí se vžít do postav a do příběhu, musí být upláceni různými zkratkami.