Zrozen k boji (2004)

od režisera ong bak ..takže bitky jak sa patrí...samoška prehnane do takej formy že bezdovodne saltujeme pri kopačke ...idem niekoho trafit no najprv si spravím štyri premety jeden kotul..dve salta z otočku a potom dam kopačku...šetci tam skaču krízom krazom...kopu lietaju..strílaju bezdovodne kričia že utečte z osady ( pričém su tam davno neni) typek beha s vlajku jak keby mu drbalo...potom zas saltuju a kotrmelcuju sa ..     sranda film

Na zaciatku sa dockame neskutocnej nahanacky so skvelymi samovrazednymi kaskaderskymi kuskami. Potom nastava hlucha cast behom ktorej zli makakovia terorizuju dobrych az do chvile kym sa dobri makakovia nenaseru a v poslednej tretine nenakopu zlym makakom zadky. Odlisit sa daju jedine tym, ze zli makakovia su obleceny v zelenych munduroch. Ale ono je to nakoniec jedno. Dejova omacka tu vôbec nefunguje. Cely film stoji jedine na neskutocnych kaskaderskych kuskoch, ktore su v 90% pripadoch prevedene bez akychkolvek trikov alebo istenia na lanach. Posledna tretina je dokonalou prehliadkou ako sa prizabit na x spôsobov pri ktorej aj bielej tvary zbledne xicht od udivu este viac ako obycajne. Dockame sa rôznych skokov z vysokych vysok, padov z auta na auto a nasledne na zem, tesneho padu vedla rozbehnuteho kamiona, vybuchov v tesnej blizkosti, neskutocnych zrazok na motorke po ktorych kaskader leti cez nejake horiace dosky dalej az dopadne na zem atd atd. Klasicke bitkarske duely tu nie su. Ale zato sa dockame rôznych ukazok ako sa da zneskodnit ozbrojeny protivnik s vyuzitim rôznych sportov od futbalu po gymnastiku. Bezne taketo bezdejove filmy odstrelym dvoma hviezdickami, lebo nefunguju ako regulerny film. Aj teraz som musel tu dejovu omacku pretacat. Ale ako prehliadka neskutocne pôsobivych a nebezpecnych kaskaderskych kuskov nic lepsie doteraz nevzniklo. Jedine keby ste do 92 minut zostrihali kaskaderske kusky zo vsetkych Jackieho filmov. Raz za cas si to rad pustim, aby som si pripomenul, ze v Thajsku ma zivot kaskadera este mensiu cenu ako za starych cias v HK. 6/10.

Panna Rittikrai je spoluautorem scénáře k Ong-Baku a také spoluautorem choreografie snímku, který v roce 2003 zahýbal fanoušky bojových umění. I když se jejich pozornost nesportovně zaměřuje jen na hvězdu snímku - Tonyho Jaa, který momentálně natáčí v Austrálii, Rittikrai mezitím debutoval filmem Born to Fight a první ukázky naznačovaly, že po kaskadérské a akční stránce to bude přinejmenším stejné maso. A to jsme si nemohli nechat ujít.

Born to Fight je mnohem ambicióznější než Ong-Bak, minimálně co se týče dějové stránky - v první sekvenci, kde hlavní hrdina, policista, dopadne známého teroristu a překupníka zbraní vybuchne víc věcí než v celém Ong-Baku dohromady a kaskadéři vám opět předvedou, že nemají pud sebezáchovy. Pak se ale něco porouchá a začne vycházet najevo, že Rittikrai je možná vynikající choreograf, ale hodně slabý režisér a scenárista. I Ong-Bak měl slabý děj, ale tady už nejde o duchovní cestu jednoho vesničana - Rittikrai posílá do jedné malé vesničky partu atletů, aby tu rozdali humanitární pomoc, média to zajisté ocení. Sžití s vesničany (dělíme na roztomilé stařečky a roztomilé holčičky ;) probíhá podle plánu až do chvíle, kdy přijede banda teroristů a vyvraždí dvě třetiny vesnice (to aby se tam nepletlo příliš mnoho postav).

Jejich plán je jednoduchý - vyhodit do vzduchu kus města a nechat si pár raket do zálohy, aby mohli výměnou požadovat propuštění svého vůdce, právě toho parchanta, kterého hlavní hrdina na začátku zatknul. Rittikrai zřejmě hodně koukal na hollywoodské akční filmy, ale hodně při tom přetáče - je tu vidět spousta inspirací (hrdinovo dilema pramenící ze smrti kolegy), které však nejsou dotažené do konce, popř. je zahání do rohu hromada patosu. Zpomalené záběry na staříky a děti jsou tu v nebezpečně vysoké míře a když se hrdinové vzbouří, přičemž impulzem je národní hymna, začnete hledat prášky na uklidnění.

Born to Fight je zkrátka béčko jako hrom, problém je, že je to béčko s ambicemi. V Ong-Baku chatrnost příběhu víc než dost vynahrazovaly občasný humor a rychlé tempo. Tady nenajdete ani jedno, s tempem má snímek zdaleka největší potíže a tak ho lze poněkud snadno dělit podle tří hlavních akčních scén - úvodní honička s kamióny, přepad vesnice, finále snímku. Všechno to kolem je sice v rámci možností slušně natočená, ale veskrze nekoukatelná vata, která drží pohromadě s jistotou nedbale postaveného domečku s karet.

Ale neházejte loket do žita, pořád ještě tu máme tři akční scény. Využítí atletů sice zní lákavěji na papíře než v reálu (když dojde na bojovou aplikaci gymnastiky a fotbalu, není to až na gag z Shaolin Soccera žádný velký zázrak), ale pořád je tu hlavní hrdina a jeho Muay Thai. Nebudu se pouštět do debat o tom jestli je lepší Tony nebo tenhle "nový Tony", protože Tony je prostě lepší a navíc v Ong-Baku používá mnohem pestřejší škálu pohybů. Ong-Bak je totiž o bojovém umění, Born to Fight je o teroristech, kteří dostanou nakládačku. Akce je tu mnohem míň, té bojové pak takřka stopové množství. Ale stačí to - zpomalené záběry neuvěřitelných úderů a BRUTÁLNÍ kaskadérské kousky vás donutí pookřát, i když budete z děje mírně řečeno konsternování. Úvod s kamiony a prakticky jakákoliv scéna z filmu, ve které je náš hrdina v bojovém módu, stojí za to. Jen škoda, že podíl akčních scén je tak malý - bitka s hoříčími klacky je krátká a finální duel by si taky zasloužil víc prostoru.

Zřejmě je to dáno i tím, že Rittikraiovi mezi režírováním nezbylo tolik času na choreografii samotné akce - i kdyby se kaskadéři umlátili k smrti, Born to Fight nikdy nedosáhne takového úspěchu a atmosféry jako Ong-Bak. Roztříštění divákovy pozornosti mezi víc (nevýrazných) hrdinů je letenka do pekla, stejně jako obalení příběhu patosem (v ničem jiném to obaleno není... ten děj je trestuhodně primitivní). Z téhle konstelace Rittikraie nemůže vytáhnout jeho čarodějnická choreografie - jeho hrdinům divák nefandí tolik jako Tonymu a dovolím si tvrdit, že Born to Fight se vší tou velkolepou výpravou (neplatí zdaleka ve všem, třeba digitální výbuch metropole je... strašný) přesto technicky na Ong-Bak poněkud ztrácí.

Je fajn, že Born to Fight vzniknul. To je bez diskuze - už jen kvůli akčním scénám by ho měl vidět každý, při druhém zhlédnutí ale budu osobně hodně přetáčet. ;) Když si ukousnete příliš velké sousto, zákonitě se musíte zakuckat. A přesně to se stalo. Testovaný subjekt se sice neudusil, ale doporučujeme přistupovat k němu s obezřetností. 50%

Po ONG BAK je tohle velké zklamání. Kaskadérské kousky jdou až na dřeň, je tu 32 minut dlouhá akční sekvence, ale jinak musí dívák hodně vytrpět. Uznávám, že silné nacionální momenty jsou vtipné: sprint pro záchranu padající Thajské vlajky, mince uvázaná na čelo podporující bojovnost a boží scéna, kdy v 8 ráno zahraje v rádiu Thajská hymna a 30 atletů to nabudí k boji proti teroristům.

Naprostá sračka. Je fakt, že se tu najde několik hezkých momentů a pozitiv, nějaký ten přemet, či hlavní záporná postava je fajn, ale zbytek je amatérský hovno, které má hlavního hrdinu a ten nikdy nemine svůj cíl, kam přijde, vystřelí a cápek je tuhý, ale když oni po něm střílejí, tak někam do prdele. Navíc tu je tolik bizarností, viz kop do fotbalového míče, či další tuna sraček. 1/10