Rew thalu rew (2014)

Tak teda Rittikrai zaklepal krpcami. Škoda, lebo bol v podstate práve v najlepšom období. Po prostoduchých hračičkách Born To Fight a Bangkok Knockout sa jeho posledný film snaží o viac dramaticejší a komplexnejší dej, čo sa mu samozrejme nijako nedarí. Podobne ako v Tom Yum Goong je aj tu dejová línia priam brutálne extrémne skratkovitá a často ani nedáva zmysel, respektíve jednoducho nie je priestor na vysvetlenie čohokoľvek. Železná Panna Rittikrai, nech je mu zem ľahká, zjavne nedisponoval žiadnou krátkodobou pamäťou, lebo motívy, zápletky a zvraty sú vždy načaté, nedojedené a neskôr komplet zabudnuté. Na to ostatne ani nie je čas, keďže väčšinu z tej hodiny a pol zaberá akcia. Hodnotenie filmu sa teda odráža z odpadových hlbín len vďaka tomu že sa tam tí thajský blázni navzájom masakrujú v krásnych, čisto absurdne krkonohorukotrupolomných tančekoch, ktorých nápaditosť kruto kontrastuje s tým osratým kusom počmáraného papiera zvaným "scenár". Hneď na začiatku parádna scéna akéhosi industriálneho Muay Futbalu, potom zaujímavá scéna vyvraždenia reštaurácie bez strihu, kde počas celej akcie vidíme len nohy útočníka, alebo krvavá likvidácia gangsterov pri ktorej hrdina používa ako zbraň čohokoľvek čo je po ruke. Sekanie poznávacími značkami, prepichnutie stieračom, vrhanie kladivom do hlavy, ksicht vo ventilátore a tak podobne. To všetko je krása a tie vzdušné rotačné kopance, akokoľvek sa ich použitie môže javiť ako nezmyselné, vždy potešia. Kosa začne škrípať o kameň v scéne vo vlaku, kde je digitálne pridané ubiehajúce pozadie doslova smiešne a to tam priletí ešte aj digitálny vrtuľník a všetko to skončí v obrovskom digitálnom výbuchu. Hrdinovia potom chvíľu nariekajú nad mŕtvymi a ide sa na finálnu melu, ktorá vyzerá asi tak že hrdinovia nabehnú do nejakej opustenej továrne a tam poslušne čakajú na márovačku zástupy zloduchov. Woovsky ladená dlhá prestrelka opäť bez strihu by bola úplne fajnová, keby nebolo až príliš zjavné že zbrane v skutočnosti nič nerobia, nepohnú sa a výstrely sú pridané počítačom. Najhoršie je to keď hrdina šermuje dvoma samopalmi naraz a nemusím byť vyslúžený výsadkár aby som videl že ten nešťastník síce mieri niekam do riti, ale protivníci na druhom konci sa poslušne hádžu mŕtvy na zem. Úsmevná bola aj imitácia Matrixáckej mramorovej prestrelky. Ale nevadí, akcie je veľa a aj keď to občas ono omaľovánkové CGI, hračkárske zbrane či záporáčka pohadzujúca hrdinom ako s vankúšom zhovaďujú, tak stále ide o riadne maniakálne krvavo debilne držkovú záležitosť.

Akční scény hodně dobré, fighty originální a brutální, hodně se mí libil prostředek v nějaké dílně, či co, kde to Chupong řeže vším co je po ruce. Bohužel scénář bez špetky logiky a celková zkratkovitost to hrozně sráží, stejně tak hrozné digitální efekty a obecně digitální kamera, což je zlo samo o sobě. Docela se mi líbily přestřelky s dlouhými záběry bez střihu, bylo by to fajn, kdyby se při nich mířilo zbraněmi tam, kde padají mrtvoly, ale snaha byla a vypadá to efektně. 3 hvězdy.

Vlastně asi nejzábavnější / nesnesitelnější Rittikraiův film od dob Born to Fight. Vyprávění je sice dost slaboduché, pokusy o napodobení Jackieho Chana (bitka s hromadou rozbitého skla) či Johna Woo (přestřelky ve frajersky dlouhých jednozáběrových sekvencích) zůstávají o krok pozadu za svými vzory a potěšení z jinak slušné akce trochu kazí levné digitální efekty a kaskadéři, jejichž pokusy o co nejefektnější pády jsou dost křečovité, ale ubíhá to celkem svižně a naštěstí tam není mnoho pokusů o humor či dojímání. Jako nenáročná oddychovka pro ty, kteří si zas po čase chtějí užít jiný typ akce než hromadu chaotického digitálního bordelu, kterým se snaží ohromovat současné hollywoodské blockbustery (zdravím Avengers 2), je to vlastně fajn.

Klasicka Thajska produkcia. Neznesitelne sceny v ktorych herci hovoria a nezabudnutelne sceny v ktorych sa mlátia. Dej je totalne nefunkcny. Ide tam o nejaku pomstu, ale v lepsom pripade to bolo trapne v horsom iba nudne, takze som to musel pretacat, aby som to prezil. Ale bitky su lahôdkove a tie som si pre zmenu pustil viackrat. Klasicke bitky jeden na jedneho tu nie su. Väcsinou sa mydlí cela banda manikov. Takze choreografia bitiek nie je nejak extra zlozita. Tvoria ju hlavne udery a kopy na x spôsobov. Ale ich prevedenie je luxusne a neuveritelne brutálne. Niekolkokrat ma napadlo ako to mohol ten chlapik prezit. To sa mi uz dlho nestalo. Celkovu kvalitu bitiek trochu zrazaju triky. Nemyslim to vtipne digitalne pozadie pri bitke na vlaku alebo trapnu helikopteru, ktora tromfne aj tie z Expendables 3. Ale miestami su pomocne lana az prilis ocividne (napriklad v bitke v ktorej 40kg zenska pohadzuje tazsim superom ako keby bol len nafukovacou figurkou). Dlhsim bitkam v ktorych sa pokusia o komplexnejsie vymeny zase chyba dynamika. Prilis vidno, ze su to len pomale nacvicene vymeny. Ale ich zakoncenie je vzdy brutalne. Takze napriek mensej kritike su bitky famozne a pre fanusikov MA filmov je tato labutia piesen Panna Rittikraia rozhodne povinnosťou. 5/10.

Panna Rittikraie považuji za průměrného režiséra točící průměrné martial arts filmíky ( Tom Yum Goong 2, Ong bak 2,3), ale jeho nejnovější počin považuji snad za jeho nejpovedenější, byť co se týká scénáře i režie se nese film na podobné vlně, ale fighty zde jsou velmi slušné, především mě vyloženě nadchl originální úvod kde 10 chlápků ve skladě provádějí kličky s míčem a přitom se vzájemně srážejí k zemi a dávají si do těla ( How cool was that!) . V průběhu filmu je akce dostatek a je i poměrně rozmanitá a především brutální, šokující a s obstojnou choreografi, ale logika zde však nehraje roli, ve filmu se dějí věci, které popírají veškeré fyzikální zákony( Oceňuji práci kaskadérů), takže se jedná o Asijský úlet, který se dá naštěstí příjemně strávit, ale pár logických kicksů jsem nepřekousl. Vyšší hodnocení si šetřím na Hanumana. 65% Pro příznivce žánru fajn jednohubka.