Zničeni láskou (2016)

Mě se to jako líbilo. Chápu, že mé hodnocení je hodně ovlivněno pohledem na Adele. Já se mu totiž vůbec nedivím, ruku na srdce, kdo by dokázal odolal. Nějak nám vyrostla od doby, kdy jako náctiletá zkoumala nejenom svou sexuální identitu, do velmi krásné ženy. Zároveň mě v podstatě přinutila ignorovat ty blbosti, co v tom filmu jsou. Kde jako berou tolik prostoru se potkávat pořád o samotě ve věznici? Beru to jako krásnou studii vývoje vztahu a vlivu, který může mít každý z nás na osobu, kterou má skutečně rád. Pro ni a pro potřebu být s ní, dokážeme obětovat skoro cokoliv.

Taká priemerná romantická jednohubka, akých sa špeciálne vo Francúzsku točí mrte veľa. Možno o niečo originálnejšie zasadenie príbehu do väzenského prostredia, ale tá atmosféra mi tam akosi chýbala. A podstatné je, že ženská predstaviteľka výrazne herecky predčila svojho mužského partnera, ktorému som neveril ani nos medzi očami, nie to ešte nejaké vášne alebo niečo podobné. 55 %

Každá národní kinematografie má svoje stěžejní téma. Nepřekvapí, že u Francouzů je to láska ve všech podobách - včetně těch zakázaných.Zničení láskouale trpí jedním záasadním problémem - totiž že ve filmu o spalující vášni skutečná vášeň jaksi chybí. Vztah mezi Annou a Jeanem je naprosto nevěrohodný, ti dva k sobě prostě nepasují, není z nich cítit jiskření, chemie, nic. Několikrát se můžeme podívat na jejich soulož (mimochodem, zajímalo by mě, jak je možné v takovém vězení s tolika zaměstnanci a kamerovými systémy najít tolik času a prostoru pro tolikeré hrátky), pokaždé jí ale chybí zanícení. Anna škemrá, že by chtěla znovu, potřetí, počtvrté, ještě jednou, ale celou dobu vypadá, že se nudí a nebaví ji to. Příběh je vyprávěný z chladného odstupu, jako kdybychom sledovali strohé soudní přelíčení. Zcela tak vyšumí motiv z Faidry, kterou Anna čte, o relativizaci viníka a oběti, protože k rozměrům antické tragédie má snímek hodně daleko. Lze si proto najít nějaké sympatie alespoň pro jednoho z nich. Alespoň že Adèle Exarchopoulosová je výborná. Možná ne přesně trefená, protože určitě není démonickou femme fatale, ale co by pobláznila o tolik staršího chlapa s rodinou, spíš něžnou zranitelnou laní s vyplašeným pohledem. PoŽivotu Adelemá ale za sebou další zajímavou roli.

Čerstvý štyridsiatnik za zaľúbi, respektíve sa mu postaví pri krásnej devätnástke, čo môže skončiť dvoma spôsobmi. Buď sa ona začne chovať dospelo, alebo on ako puberťák. Bohužiaľ za b je správne a preto ma táto kvázi šťavnatá a zakázaná hra nijak extra nebavila. Film obsahuje všetky klišé udalosti, typické pre vzťahové drámy všeobecne a vážne ma zdvihnutie manželky manželovho telefóna, keď volá milenka, už po stý krát nezaujíma. Filmu môžeme kvitovať, že neskĺzol do béčkovejších thrillerovo-erotických vôd, ale to je pre mňa iba malé plus, pokiaľ ma film nezaujme v rámci dobrovoľne zvoleného žánru.

Chce to nějaký čas nechat film uležet a vstřebat. Téma je to složité ve smyslu velké rizikovosti sklouznutí k: kýči, růžové knihovně, lesbickému pornu vyžilých vězenkyň, artovému blouznění, scénáristickému nesmyslu. Naštěstí to balancování na napnutém laně mezi všemi těmito propastmi dopadlo dobře; až překvapivě dobře. Je to zajímavé, vtahující, s množstvím otázek – kromě (nevyřčeného) konce nechává pak na divákovi pohled do (zejména) její duše. Není to polopatické servírování jednoho jen velmi lehce za vlasy přitaženého příběhu; mimoděk se film často ptá a přitom neodpovídá. A k tomu vůbec nic nehodnotí. Nechává příběh plynout směrem k (ne)rozuzlení... Pár osobních paralel tam každý určitě najde – pro mě to platí stoprocentně. Koukatelné francouzské (melo)drama kořeněné chrápající důchodkyní v řadě za námi – nedělní odpoledne v kinech se slevami pro důchodce mají svá kouzla :-). [80%; 2017-01-08 Kino Lucerna].