Zlatá princezna (2001)

Pohádka s Lindou Rybovou, docela oblíbenou do pohádek té doby, se mi až tak nezalíbila. Téměř celá se totiž odehrává pouze na dvou místech. V říši jezerního vládce, na rybníku a v chalupě rybáře. Vládce si přišel pro princeznu a ta se mu vysměje pro jeho vzhled - typické chování osmnáctileté puberťačky, to by se dalo pochopit. I potrestání si zasloužila. Otázkou je, proč byla znetvořena zrovna do zlata, což při vší úctě k nápaditosti tvůrcům nevypadalo zrovna jako to nejhorší, co ji mohlo potkat i vzhledem k tomu, jak vypadal D. Matásek. Mimochodem, tady se maskéři vyřádili, stejně jako na L. Rybové. Mladík, který by jinak měl dělat radost své rodině, je mírným podvůdkem, neboť vládce má asi různé schopnosti, odejmut rodině, aby případně vysvobodil princeznu ze zakletí. Ovšem ve zkoušce selže, což je vzhledem k okatosti Zuzany Vejvodové pochopitelné. Není ovšem moc pochopitelné, že mu princezna snadno odpustí, když si svůj omyl uvědomí a také to, že se vládce až příliš snadno své snoubenky vzdává vzhledem k tomu, co všechno kvůli ní podstoupil. V tom případě nemusela být pohádka tak dlouhá.

Nevím, zda se taková pohádka může líbit dětem, ale u mě dopadla slušně. Děj byl sice z počátku trochu natahovaný a pak se v posledních čtyřech minutách událo až moc zvratů. Navíc ji zvládlo v podstatě jen šest herců v pouhých dvou prostředích, ale zato herců výborných a prostředí byla zajímavá. Motivace jednání jezerního vládce mi trochu unikala a děti ji asi nepochopí vůbec.

Scénář, který příjemně překvapí, má totiž začátek, prostředek i konec.
Celkový dojem ovšem pokazí jistá pošmurnost a statičnost, kdy všechno je jenom v dialozích.
Co si pamatuju, jako dítě mě takovéhle pohádky moc nebavily, chyběl mi tam děj, vtip a dobrodružství.
Dneska, kdy by mi dialogy v podstatě ke štěstí úplně stačily, už ale pohádky nevyhledávám, takže si nejsem jistá, jestli se pohádka jenom neminula s cílovou skupinou.

Princezna je na začátku povrchní, což se v osmnácti od člověka bez životních zkušeností a nějakého hlubšího vzdělání (je líčena jako sebestředná, v zábavách žijící, ničím jiným než sebou se nezaobírající) dá snad i vcelku očekávat. Trest, proč ne. Za blbost se platí. Princeznu i urychlené čekání ponaučí, s mladým, jak na školní besídce přehrávajícím, hošou pozná při hře na schovku opravdovou lásku, co by ti dva poznávali, kdyby vytáhli člověče nezlob se!, se divák, ke svému zklamání, nedozví. Láska je, jak je v pohádkách typické, podrobena zkoušce, ve které zkoušený typicky bezcharakterně neobstojí. Zastydí se ovšem, což ho pravděpodobně učiní ušlechtilým. Nejsem si jistá, jestli "chci napravit svou chybu, protože jsem trapně selhal a narušilo to iluzi, co jsem o sobě měl", je to, co je základní oporou partnerského vztahu. Osobně bych ten základ viděla v "nezklamu".

,,Jste jako sluníčko.“Tato pohádka byla na mě asi příliš filosofická. Vesměs se v ní totiž nic neděje a celou stopáž tak tvoří jen dialogy, které sice občas trefně rozebírají podstatu lásky a tolerance, ale povětšinu času se úmorně vlečou. Také prostředí bylo na můj vkus moc depresivní a tmavé. Vývoj charakterů mi přišel trochu moc zrychlený a ne úplně věrohodný. Z herců mi byla sympatická snad jen Linda Rybová a Vetchý. A soundtrack, to je hrůza všech hrůz.