Život ryb (2010)

O premárnených možnostiach, o chybách, ktoré sa už nedajú napraviť... Obsahovo ale pomerne nevyvážené, dosť dlho trvalo, kým ma to začalo baviť, vlastne až niekde za polovicou som začal pociťovať ľahký dotyk drámy. V tomto smere sa tým najlepším stal monológ hlavnej hrdinky, ten bol vynikajúci. Chvíľu som sa obával, že to skončí cukríkovo, no ale nakoniec som predsa len dostal nádych reality, pretože tak to obyčajne v živote chodí. Škoda tej prvej polovice. Vychádza mi to len na ten priemer.60/100

Psychologická pitva osudového vztahu, který skončil před deseti lety, ale pořád není mrtvý. Muž se s kamerou v zádech téměř dokumentárně prochází domem, kde se slaví narozeniny a potkává své přátelé a známé z mladí a pak taky tu ženu. Jako rybky v akváriu se pořád motáme ve starých vztazích, uzavřeni ve své bublině. Nejvíc nás ovlivňuje náš malý svět a ne ten velký, který je venku._____ Příběh je to jednoduchý, ale mocný. Zahraný hodně odmlkami, nenápadnými gesty, pohledy. Jsou vztahy a lidé, kteří budou naši součástí už provždy, ať už s nimi jsme nebo ne. Obě možná rozhodnutí: odejít s tím mužem nebo zůstat, jsou pro ženu stejně bolestná. A nejspíš i pro toho muže. Rozhodnutí učiněné před deseti lety bylo hloupé, ale smazat ho nejde. SHRNUTÍ: Nejde nikdy znovu: "Začít od začátku...."

Velmi známé, blízké, nepříjemně osobní, s intenzivně hořkou dochutí, která člověka málem již dáví, stejně jako sžíravé neutuchající myšlenky spjaté s nenaplněnou životní láskou. Léta plynou, člověk bojuje, jde dál, přesto nepřichází ono vysvobození, nalezení ztracené víry, znovunastolení vnitřního klidu. Možná je lepší, nikdy nedostat některé odpovědi a jistým setkáním s minulostí se raději vyhýbat. Nemusí přinést totiž nic jiného, než další bolest a otázky. Těžko bych při setkání se svojí "Femme fatale" volil výstižnější slova, nežli ta, která vyslovila Beatriz u akvária, tady to byl opravdu těžký zásah do nezhojených ran. Přesto bych je ale zřejmě nevyslovil, prostě proto, že by nic nezměnila, jen by mohla ublížit dalším lidem. 80% a raději nikdy více.

Vzpomínáte na Ohrožení Britannicu? Přestřihnete raději modrý, nebo červený drát? V životě vás čeká spousta rozhodování. Pár voleb je klíčových pro vaši cestu životem. A ne vždy jste schopni význam onoho mezníku ihned pochopit. Někdy může být cesta do minulosti a setkání s tím, co mohlo představovat vaši budoucnost, docela bolestivé - a snad je lepší se tomu vyhnout. Jen velmi zřídka se totiž dá bez následků pro sebe či druhé přestoupit do jiného vlaku nebo aspoň přehodit výhybku. Život ryb je melancholické, hořké setkání s největší láskou vašeho života, kdy si uvědomíte, že její děti vám mohly říkat táto. Pokud žijete životem singles, který - přiznejme si to - leccos zjednodušuje a usnadňuje, nemusí vám dojít, v čem spočívá skutečné štěstí. Matíasovi Bizemu se povedlo mě emočně docela rozhodit a za to mu nadělím poctivé čtyři hvězdičky a 75 % celkového dojmu k tomu.

Nádherný umělecký zážitek. Chilská kinematografie ukazuje, že v současnosti patří k tomu nejlepšímu na světě. Tyhle psychologické filmy mám moc rád, protože při nich mohu přemýšlet i sám o sobě; a tenhle film je při své jednoduchosti o mnohém. O nevyužitých životních příležitostech především. O tom, že se nelze dvakrát ocitnout v jedné vodě a minulost je nutno skrýt pouze do svých vzpomínek. Alejandro kdysi promarnil šanci jít životem s ženou, u níž se nebyl jist, zda ho miluje opravdovou láskou a po letech, když se s ní setkává na jednom večírku před dalším odletem do světa, zjišťuje, že sice to tenkrát mohlo vyjít, ale vrátit se to nedá. Současně se mu promítá tragédie z minulosti, která ho tehdy do světa vyhnala - smrt nejlepšího přítele ve voze, který Alejandro řídil... Složitost života promítnutá do pár hodin v jednom domě, kde kdysi prožil krásné chvíle. A nezbývá mu, než vrátit se ke svým pracovním povinnostem, zcela sám... Moc pěkné a moc pravdivé.