Zimní příběh (1992)

Felicie to má v živote komplikované. Chodí s dvoma mužmi, ktorí o sebe vedia, našťastie majú dosť sebauvedomenia, že sa spolu všetci pekne v trojici nestretávajú. Pekná, inteligentná, ale zvláštna žena má aj malú dcérku, navyše premýšľa o Bohu a o reinkarnácii. A ešte je tu niekde v pozadí muž tretí, ktorý je kľúčom k vyriešeniu základného problému. Rohmer sa nehrá na žiadnu realitu, ale skúma ženskú dušu, náturu, povahu, ako chcete. Všetci muži hrajú jej hru, čo by samozrejme v skutočnosti neboli ochotní absolvovať, ale na tom v tomto prípade nezáleží. Rohmer tak nakrútil modernú verziu Jules a Jim a pokiaľ budete mať problémy s Feliciinou povahou a nebudete ju brať ako Rohmerov konštrukt stvorený kvôli skúmaniu podstaty ženskej duše, tak budete mať veľký problém aj so samotným filmom.

Zvláštní film, zvláštní. O ženě, která neví, co chce. Docela mě i někdy sr**a tím svým tvrdohlavstvím a také svými skeptickými názory. Konec mi přišel takový moc rychlý. Musím ale pochválit tu malou holčičku, která byla velmi miloučká a hrála na výbornou, na to kolik jí bylo. Nejvíc se mi líbily asi ty dialogy o filosofii, které byly zajímavé. Rohmer krásné zakončil svou sérii, jen ten Podzimní příběh mě nějak nezaujal, ale to je nejspíš moje vina. Vina mého vkusu.

Rohmerovo "čtvero ročních období" - toť tetralogie vskutku volně plynoucí, nikam se nehonící, chvílemi příjemná, až hezká (třebaže právě na Zimní příběh to sedí nejméně), ale zároveň i mírně nesympatická, neboť dialogy mezi postavami jsou až příliš citově otevřené - člověk má pocit, že pokud by se takto opravdu normálně bavil se svým partnerem (popř. přáteli, rodinou), vytratí se ze vztahu všechno kouzlo, nezůstanou žádná tajemství a nebude už co objevovat - a to je přece špatně - nebo ne? I přesto je fakt, že Rohmer filmy o vztazích umí a určitá osobitá (a chvílemi snad i krásná) poetika se v nich nezapře - jen ta otevřenost je vesměs až příliš nereálná, příliš chladná, příliš... neosobní (paradoxně).

Navzdory podnětné ústřední myšlence a působivě včleněnému Shakespearovi mě film ani podruhé nezaujal, hlavní hrdinka mi lezla na nervy a "pohádkovým" koncem jsem se cítil nemile zaskočen.

"Ty pláčeš?" "To jsou slzy štěstí." ❤︎