Sběratelka (1967)

"Pro každého je práce jen cesta k volnu. Mluvíme o volném čase společnosti a vlastně ani nevíme, co to je. Někteří pracují 40 let, než se dostanou k volnu. A když to konečně přijde, jsou ztraceni a umírají. Myslím že společnosti posloužím lépe svým volnem než prací. Jistě. Nepracovat vyžaduje odvahu." Podnětné, zajímavé. Člověku si ta francouzská óda na nicnedělání rychle dostane pod kůži. 60%

Radosť. Krásne čistá filmárčina. Pútavý slovný príbeh, zaujímavé charaktery, krásni ľudia a nádherná minimalistická kamera. Filozofické myšlienky o morálke zrkadľujúce život. Najčistejší dôvod konania, ktorým bola prostá nuda. Hlásim sa k rovnakým hodnotám: sloboda, sloboda, sloboda. Atmosféra, ktorá ma dostala. Radosť.

Chtěl jsem si po celodenní práci (překlad katalogu spojovacích materiálů) zakouřit a podívat se na nějaký film s omezeným, minimálním nebo vůbec s žádným dějem. Vsadil jsem (celkem správně) na Erica Romera. Panák s likérem s echinaceou to ještě zaokrouhlil. A film? Neztratil se mezitím mezi tím. Kultura svádění (jako téměř vše) prodělala/prodělává v tomto století zásadní změny (není to v rozporu s tím, že Romerův film je z roku 1967 - pro někoho začalo 21. století prostě o něco dříve). Když chceme něco, děláme, že chceme opak toho; když považujeme něco za pěkné, říkáme, že je to škaredé; když něco víme, tak se na to ptáme. A potom se v tom ztratíme tak, že už nevíme co chceme, co je pěkné a co je vůbec žádoucí. A tak se z „laissez-faire“ a "dolce far niente" stává noční můra erotického marketingu a fantasmatického reálna. Pozn. 1: Pokud měl Adrien skutečně v úmyslu prožít dovolenou sám na venkově, aniž by cokoli dělal a na cokoli myslel, předsevzal si těžký, ba heroický úkol. Nakonec ho nesplnil, i když dostal druhou šanci. Pozn. 2: Zajímavá je volba typu hlavní představitelky (Haydée Politoff), jsou její široké boky místem, kde schovává svoji sbírku (včetně vázy a komíhajícího se zapalovače)? Vzpomínám si na jednu básničku galantní francouzské poezie ze 17. století, v níž žena (při přepadení) schovala do své nejtajnější schránky nějaké cennosti, a muž se zlobí, proč tam neschovala i vůz a potah.

Rohmer jakožto môj najnovší objav ma fascinuje 1. večnou témou (láska krása, sex a to okolo) 2. výbornými dialógmi, ktoré sú analitické až do špiku kosti a 3. zaujímavými/peknými hercami/čkami. Lenže v tomto filme bolo príliš ťažko intelektuálnych pseudoúvah, proste som sa v tom intelektuálne utopil. A anglické titulky výrazne prispeli k môjmu duševnému vyhoreniu v snahe pochopiť tento film.

Dekadencia, nihilizmus, indolencia a áno aj starosvetská morálka. A keď sa zdá, že vplyv tradícií začína pôsobiť na nymfomanské správanie, vyvstane zrazu pochybnosť: nie je niekoľkodňová sexuálna abstinencia len pascou pre neskoršie úplné ovládnutie partnerových citov a vôle? Takýchto drobných úvah ponúka Rohmer v každom svojom filme za priehrštie. Navyše tak elegantným spôsobom, že až na výnimky ide o skvelé popozeranie toho typu, kde kvalitu filmu a jeho tému istí meno režiséra.