Jarní příběh (1990)

Příjemný vztahový film, pomalu a klidně plynoucí a přitom nenudící. Pořád se tam mluví a něco probírá, ale není to žádné prázdné tlachání o ničem. Natache jsem nevěřila, ale byla tak roztomilá, odpustila bych jí stejně jako její nová kamarádka. Akorát vyřešení problému s náhrdelníkem mi přišlo kostrbaté jako z nějakého méně povedeného dílu ze seriálu o poručíku Columbovi. Pro Jeanne ale jistě nebylo těch několik společných dní, strávených s Natachou, jejím taťkou a jeho milenkou ztraceným časem.

Nemůžu si pomoct, ale když jsem na to koukal, tak jsem si jen říkal: "Hm, tohle je přesně ten ukecaný evropský film, který zase tolik nemusím." Jasně, je to o vztazích, je to o lidské podstatě, ale je to jednoduše podáno způsobem, který mě tolik neoslovil a díky němuž jsem prostě neměl chuť sledovat film dvakrát pozorně.

Myslím, že jsem u toho trošku pospávala, takže mi uniklo pár scén. Ale hlavní zápletka ne a ani konec, i když si ho jaksi (po pár dnech) nemůžu vybavit... Byl to hezký snímek, určitě se mi líbil a některými zápletkami jsem byla přímo nadšena... Jenže proč si pamatuju jen úryvky? To může znamenat jediné. Chybělo tomu to podstatné, a to poutavost a vtáhnutí do děje. Navíc, hlavní mužský hrdina, Hugues Quester, mě opravdu nepřesvědčil. Měl to být svůdný džentleman nebo tak něco. Ale jeho podivná chůze, nehezká postava a zvláštní šklebení mi akorát kazilo dojem. Hlavní dvě hrdinky však, právě naopak, příjemně překvapily... Výborně se do role dokázaly vžít. Ovšem té filosofie tam bylo snad až trochu moc. Filosofie mě baví a zajímá, ale tomuhle jsem prostě chvílemi nerozumněla. Snad se v tom scénarista a režisér patlali, až se přepatlali... Avšak, když vezmu v úvahu, že k tomuto snímku stačili úplně bohatě 4 mlad neznámí herci, jeden byt a jedna chata, mám chuť to vychválit...

:::::::::: Jak píše igi B. - krásně jsem se nudil :-) Moc hezky plynoucí, pomalý film o "ničem", s krásnými dialogy. Hlavně mě zaujala scéna u večeře, když řešili filosofii. Řeknete si, že je to opravdu nudný film o ničem a že hlavní představitelé, nebo-li spíše představitelky řeší hlouposti. Ano, máte celkem i pravdu. Tohle je příběh ze života. Život už je tak trochu takový, nechci říct hloupý, ale někdy i ano. Schválně, až jednou pozvete své příbuzné nebo přatelé k sobě domů, zapněte kameru a celou návštěvu až do odchodu, si nahrávejte. Budete možná překvapeni ,-) ::::::::::

Ach ty přítelkyně! . . . Rozkošným stvořením člověk i rád odpustí tu trošku větší trošku plkání, zvláštěpak mají-li si ty mladé sladké bytosti při všem tom švitoření navíc i pořád co říct. K tomu přidejme obrovský starý pařížský byt někdy z dob druhé půle devatenáctého století, nabitý knihami a ošuntělým >designem< , typickým pro famílie generací a generací nekonzumních vzdělanců a špetku toho nezbytného letněbytového buržoasního plenéru, muže bez ponožek coby tatínka mladší protagonistky jako katalyzátor dění a... - a máme typické prostředí a atmosféru pro milou intelektuálštinu, hodnu vstřícného a myšlenkově >naladěného< a poučeného diváka... Zvláštěpak, když herečky (i herec) jen skvěle a zcela civilně hrají, na nic si nehrají a celé je to vlastně jen taková výtečně promyšlená a zkomponovaná hra... Atmosféra houstne a... Třikrát a dost... Trojúhelník, trojice, triáda... Pohnutky, předsudky, tabu... (Vztahy...) . . . Ano, poslouchal jsem, díval se a nudil jsem se zase jednou skvěle... ;-} . . . Čtyři a půl hvězdičky tedy za film, zaokrouhleno pak v jarním rozmaru nahoru za tu rozkošnou Natašku (půvabná Florence Darel) a Shumanovy Symfonické etudy... - - - - - (Poprvé viděno 30.4.2009 na ČT2 komentář zde jako desátý - 30.4.2009)