Ženy mého muže (2009)

Hodina a pol hovoriacich a sexujúcich snobských hláv. Slovenskí režiséri si berú od niektorých českých kolegov tie najhoršie klišé tohoto typu filmov. Veci sa riešia v luxusných reštauráciách buď pri jedle, alebo káve, naštevujú sa modelingové agentúry, luxusné byty a dej je všetkým ukradnutý. Na druhej strane je to asi jediná príležitosť, kde uvidíte Pauhofovej kozy. Na začiatku sa zdá, že film má určitý potenciál, lenže trmáca sa odnikiaľ nikam a tvári sa ako psychologická sonda do prázdnych duší spoločenskej smotánky. Studenkovej som postavu uveril, asi to bude aj jej schopnosťami a najsympatickejšou postavou je mladá Makedónčanka, ktorá mala byť akýmsi katalyzátorom, alebo osobou, prostredníctvom ktorej si ostatní uvedomia vlastné prázdno. Možno pri výraznejšom scenári. Že to pôsobí maximálne televízne, asi netreba ani spomínať. No a ešte tu máme ten symbol sakury....

Zas dalsia kravina z novsej doby. Scenar je rozlietany az strach, skace z jednej temy na druhu -- pricom z kazdej temy mohol byt kludne 1 film. K tomu treba pripocitat otrasne herecke vykony /snad len Pauhofova sla do priemeru ...../, dejova linia je cista traposina, ktora sa toci len okolo riesenia medziludskych vztahov. 0 %

Kritiku společnosti a principů v ní zaběhnutých, vytrácející se lidskost, určitou citovou vyprahlost a šeď všednosti režisér Vojnár tentokrát divákovi nesděluje prostřednictvím lidí na okraji společnosti, jako tomu bylo v minulosti, ale hlavními postavami se naopak staly celebrity, mediálně úspěšný manželský pár (výborně hrající Studenková a Stropnický). ~ K minusům patří především překombinovaný, nejednotný scénář, některé herecké výkony naštěstí jen v menších rolích (za všechny např. Polívková) či neujasněnost prostředí (Praha – Bratislava). On i ten původní název Květy sakury zněl poetičtěji. ~ Oproti předchozímu režisérovu počinuLesní chodci, který mi k srdci přirostl velmi, působí tento snímek příliš chaoticky a neuceleně. Bohužel, promarněná šance. ~ ~Bože, jak jsi čistá. Jako světice. I já jsem taková byla. A už si to vůbec nepamatuji…

Nejsympatičtější je hlavně to, že jsem o filmu v životě neslyšel a že se tvůrci nesnažili film vrazit do větších kin, než jen těch malých. Ušetřili si tak práci a tisícům divákům peněženky a nasraný ksichty. Ženy mého muže je totiž taková kravina, že si nezaslouží ani pozornost. Tady náhodou to hodnocení skutečně nelže. Zřejmě náhoda. Nebo to spíš není ani zajímavý, ani umělecký a nemá to v sobě ani zbla kvalitního příběhu natož pak kvalitního filmu. A druhá možnost je taky to, že si toho místní intelektuálové asi ani nevšimli.

Typický představitel současného slovenského filmu : vyspekulovaný příběh, exkluzivní prostředí boháčů, kteří nevědí co roupama, módní kritika odcizenosti a životní prázdnoty, zdůraznění multikulturalismu. A taky neživotné postavy, hloupé dialogy ("Je ve mně vetřelec." "Bože, jsi tak čistá !"). Jen by mě zajímalo, co tím chtěl básník říct ? Že se máme tak dobře, že v tom všem konzumu zapomínáme, co je to normální život, a musí nám to připomenout chudý člověk z Balkánu ? Jo, to je teda objev. Ale obávám se, že většina lidí v luxusu nežije a má úplně jiné starosti. Ale to se našim filmařům ve slonovinové věži zatím nedoneslo.