Žena ve vodě (2006)

Velmi zvláštní Shyamalanův experiment, který rozbíjí všechna pravidla, která zároveň vždy nakonec dodrží. Kombinuje pohádku se silným existenčním dramatem, z čehož vzniká vcelku těžko stravitelný film - rozhodně ale ne nekvalitní, nepůsobivý nebo primitivní. Ono laskavé sdělení, které Žena ve vodě obsahuje, je celým trumfem filmu, tudíž o hledání dobra a svého místa na světě. Všechno tohle vytváří tak osobitou atmosféru, jaká se jinde vidět nedá - kombinací jemných scén, komediálního a perfektního vykreslení postav (s nejrozvinutějším humorem ze všech tvůrcových filmů) a děsivých obrazů (i typických hrátek s kamerou, přes zrcadlo atd.). Dalším velkým kladem je volba hlavní role (vlastně vcelku netypická na onen příběh) včetně skvělého Paula Giamiattiho a Bryce D. Howard, stejně tak postav vedlejších. A pak je tu i samozřejmě hudba J. N. Howarda. Nutno Shyamalanovi uznat všechny tyto klady, přesto je ono dílo tak těžko stravitelné (snad mi tu chybí ona typický obrazová poetika), že nemohu plně uznat příběh za rovnocenný k ostatním tvůrcovým veledílům a končím s krásnými 4/5.

Shyamalan si zjevně řekl, že natočí moderní pohádku, ale místo kouzla a napětí stvořil film, kde se dvě hodiny díváme na lidi, jak řeší nesmyslnou legendu s nulovým smyslem pro logiku. Paul Giamatti se snaží, ale když má zachraňovat vodní nymfu, která vypadá, jako by se omylem zatoulala z jiného filmu, moc mu to nepomáhá.
Celé to působí jako sebeparodie – zápletka je zmatená, “monstra” vypadají směšně a největším hororem je, že Shyamalan si do filmu napsal sám sebe jako spasitele lidstva. Pokud se chcete koukat na lidi, kteří se snaží rozluštit pohádku, která absolutně nedává smysl, tak směle do toho. Jinak radši přeskočit.

Udělejte skvěle hodnocený a vydělávající film a vzbudíte zájem. Pokud se vám podaří hned vzápětí natočit další dva takové, jste hitmaker. A tím pádem dostanete od producentů volné ruce; snadno můžete své vyčechrané ego přesvědčit o tom, že vám diváci zbaští cokoliv. Shyamalanovo ego bylo nejspíš stejně obří jako trpělivost producentů. Hned třikrát dostal od diváků vzkaz, že mu z ruky nezobou.Vesnicebyla nešťastně vystavěná, vypointovaná... .Stalo senemělo páteř, ba ani vnitřnosti, byla to kočičí mumie vycpaná slámou.Z té trilogie přešlapů je ale Žena ve vodě nejsměšnější, nejnaivnější, nejhloupější.Jako pohádka pro děti to nejspíš fungovalo, ale udělat z ní fantasy thriller? To byl moc špatný nápad. A jako vtip zase moc drahý nápad. Ta struktura vyprávění svádí k myšlence, že si Shyamalan s divákem hraje na slepou bábu, resp. vysmívá se mu. Ale platící (penězi i svým časem) divák smysl pro tento typ humoru postrádá. Stejně jako kritici a akademici, kteří Shyamalana i jeho dílko ocenili Zlatými malinami. Nejde tedy o to, že bych měl nějaká vysoká očekávání...do dneška jsem viděl dost průměrných "shyamalanů", abych ty tři starodávné hity nechal pohozené v zápamětí. Příběh Ženy ve vodě působí jako snůška naivních představ zatuhlého puběrťáka. Od pětatřicetiletého hitmakera bych čekal víc soudnosti, rafinovanosti a invence. Přesto nelze říct, že nefunguje nic. Jsou tam i místa která působí dobře, ale je jich tak málo, že to vlastně ani nestojí za řeč. Dlouho jsem neviděl film s tak diletantským scénářem. Hranice mezi naivním a hloupým je tenčí, než by se zdálo.

Hodně originální pohádka. Problém je, že pro dospělého je taková stupidita nekoukatelná, a pro dítě nevím, jestli je to úplně vhodné. Ten setting je pro dítě dost nudný a podivný, celý film se tam motá sto lidí kolem polonahé holky ve sprše a zatímco pohádkové koncepty jsou zpracované obskurně, pohádková tupost je celou dobu vystavována na odiv. Takže je zde to nejhorší z obou světů.

Konverzační drama s obstarožním přecitlivělým chlápkem, co marně potlačuje touhu zasunout, rezavá anorektička bez občanky, plný barák ukázkového etnického vzorku obyvatel USA a pak ještě záporák, co vypadá jako nasranej retrívr, který se vymáchal v mokré trávě. Od jisté doby přistupuju k Shyamalanovým filmům s despektem a tady se mi to vyplatilo. Aspoň jsem nebyl zklamaný.