Zelená kobra (1987)

„Otroctví je součástí lidského srdce...“Pouť dobrodruha, hledajícího smysl života a uplatnění v divokých končinách mě od počátku vtáhla jedinečnou atmosférou, v níž se snoubí poetické s realistickým. Styl Wernera Herzoga, který v 80. letech natočil po sobě tři velké filmy z exotických oblastí, mi většinou sedí, pomalé tempo obvykle dostatečně kompenzuje silný příběh a nádherné záběry při vykreslení prostředí. Jenže tady jsem snad poprvé měl pocit, že se Herzog až příliš vyžívá v tom prostředí a poezii na úkor příběhu, který občas stagnuje, když v mnoha částech snímek naplňuje dlouhými scény rituálů domorodých afrických kmenů. Nemůžu říct, že by mi to celkový dojem úplně zničilo, sledování mnoha těchto scén zážitek i posílilo, ale kdyby Herzog ubral na délce některých scén, nevložil mezi nejsilnější momenty 15 minut před koncem (a také úplně na závěr) sborové zpěvy a tance domorodců, které už jen film natahovaly, protižek ze souvisleji plynoucího příběhu o životním pádu dobrodruha mohl být ještě silnější. Klaun Kinski byl zvláštní herecký démon, kterého se někdy spíše děsím, ale tady můžu jeho výkon pouze vyzdvihnout a bylo opravdu vidět, že do postavy Cobry Verde vložil s velkou obětavostí i kus sebe. Byl to pro mě stále zážitek hodný filmu z Herzogova nejlepšího období a působivý závěr pokládám svým ztvárněním za nezapomenutelný, přesto jiné režisérovy filmy (např.Kde sní zelení mravenci) se mi líbily ještě víc.[80%]

„Natreli ho načierno, lebo majú zakázané zabíjať belochov.“Od dua Herzog/šialený Kinski zbožňujemAguirre, hnev BožíaFitzcarraldo (Nosferataani nie), preto som si v roku 2021 povedal, že je načase doplniť si filmové vzdelanie ich starším kúskomZelená kobra. A tak sa aj stalo. Nezaujalo ma to, ale vravel som si, že sa to dá pochopiť, lebo sa jednalo len o akúsi predprípravu na spomínané pecky. Aké bolo mojej prekvapenie, keď som zistil, žeZelenú kobruv skutočnosti natočili až potom. O to viac nechápem, že im po tak fantastických spoluprácach z ďalšej vzišlo niečo tak divné, neuchopiteľné (v niekoľkých scénach som sa vôbec nechytal), podpriemerné a miestami až amatérske. Spočiatku som si vravel, že tomu aspoň 3* dám, ale proste to na ne nemalo. Kameramanom bol Čech Viktor Růžička (Tajemství hradu v Karpatech).

Oproti Aguirre o hodně slabší. Chvílemi až nepříjemně maniakální projev Klause Kinského doplněný o spoustu folklórních scén. Občas jsou tam vysloveně nesmyslné situace, např. ta s praporkovým semaforem - proč proboha stojí 2 metry od sebe? Dorazila mne závěrečná zpívající černoška, která dělá grimasy jako Ondřej Brzobohatý.

Poslední spolupráce Herzog/Kinski dopadla přímo katastrofálně. Resp. značka Herzog/Kinski opět předvedla um, např. masové scény s praporky jsou skvěle natočeny, Klausík opět extrovní, ale co to kurva mělo bejt? Například ten nálet amazonek na nepřátelský kmen to byl jak pilot k Hot shots. Střih filmu chápe asi jen Herzog to sem fak nedal.

Mě zase napadlo po vlastních zkušenostech, že příliš těžkou loď je lepší tlačit dopředu od zadku, než se snažit táhnout odpředu. Kinski je magor, což v Zelené kobře je zřejmě jediné hodnocení, kterého jsem schopen. Začátek v Jižní Americe ještě ujde, ale africké dobrodružství jsem nějak nedával. Spousta nahých žen, ovšem domorodých. Nepochopitelné střihy, posouvající děj bez vysvětlování dál, hodně vadily. Líbila se podlaha z lebek u náčelníka a původní dabing UPF.