Vojcek (1979)

Vojtěch, Vojcek, Woyzeck, Wozzeck - Bergova opera zřejmě proslavila toto Büchnerovo archetypové drama. Herzogovu filmovou nelze v tomto ohledu považovat za příliš úspěšnou. Největší problém (a na něj se omezím) jsem tu měl s pojetím hlavní role, trochu dementního, trochu naivního a trochu žárlivého Vojcka. Kinský byl všechno příliš a příliš po svém. Dalo mi dost práce rehabilitovat ho (Vojcka) a oddělit od extatického a cynického (Kinského). Pojetí Kinského, které je na tomto fóru velebeno, posouvá - ať už se hodnotí jakkoli - celé drama do běžného příběhu a nedosahuje tak ani síly Büchnerova dramatu. Prostudovat všechny verze (dramatické, operní, filmové, rozhlasové) není zřejmě ani možné (neřeší-li to člověk jako habilitační práci), zřejmě by se to ale vyplatilo. Stejně tak by se vyplatilo proniknout do "hlasů", které Vojcka jednal zužují a jednak motivují. Gilles Deleuze cituje Davida Coopera (Le langage de la folie):Termín "slyšet hlasy" znamená, že si začínáme uvědomovat něco, co přesahuje vědomí normální (tj. přímé) řeči, a proto musí být pociťováno jak odlišné.

Ty vole, proč na DVD není originální jazyk a české titulky? Ono už vůbec je dost divný, že Herzoga někdo nadabuje do češtiny, ale ten dabing na DVD nakonec ušel, zažil jsem mnohem horší (třeba jsem viděl, byť jen pár minut, z dabovaného Godarda, myslím že zrovna U konce s dechem - a to byla teprve pecka), ale takhle jsem neměl možnost si dokonale vychutnat Kinského herectví. Ještě že je to vidět na jeho obličeji, já jsem pořád čekal, kdy se to zvrtne v přehrávání a ono ne. No, každopádně mám za sebou první zkušenost s Herzogem a dopadlo to celkem dobře. Co se samotného filmu týče, je dost zajímavě natočen a působil na mě, jako bych se díval na divadlo, ale v reálných a živých kulisách. Dál je to zajímavé i vyvíjením příběhu, i tím, že je to vlastně natočené jen v několika dlouhých záběrech, bohužel tady na tom je největší mínus toho filmu. Prvních 20 minut je skvělých, prostřední část je místy poněkud utahaná a finále je skvělé, ale jak tady z toho už vyplynulo, utahaná prostřední část to shazuje dolů a stopáž tu je docela krátká, je to i dostatečně depresivní, sice, přitlačit by to mohlo, ale zase už bych ten film pak znovu nechtěl vidět (což se mi stalo u Hosté večeře Páně), takže jsem spíš spokojený s tím, jak to ve finále vypadá. Film je to každopádně ale dost zajímavý a kromě toho prostředku mě ani nenudil. 4*

Zajímavé, divadelně komponované, statické a dlouhé scény, dialogy podpořená dobová atmosféra a samozřejmě hudba, to vše by ve filmu bylo nejsilnější, kdyby ovšem hlavní hrdina nebyl Woyzeck, jímž žije Klaus Kinski. Těžko popsat mé pocity z něj... snad lítost? Svým způsobem ano. Kinski do sebe (nelze říct do své postavy) nenechá nahlédnout a tak pocit lítosti vzbuzuje právě chování jeho okolí k němu, to ho nenávratně mění. Finální scéna je čisté nejen herecké, ale i filmové mistrovství (je třeba nezapomenout i na Wernera Herzoga), ale ten záběr na tvář Woyzecka po činu, ten je nepopsatelný. Náročný, za to jedinečně podaný příběh. 80%

Woyzeckovo šílenství v podání Klause Kinského je mrazivě děsivé, pravda. Filmové zpracování samo o sobě mě nikterak nenadchlo, na druhou stranu nutno podotknout, že ani výrazně nezklamalo. Smutné vyprávění o utrápeném, vyhladovělém a týraném vojákovi, které směřuje k nevyhnutelné tragédii."Když truhlář hobliny smete, kdo ví, čí hlava na nich spočine?"

Výborné prostredie, skvelé finále. podmanivá hudba a psychotický Kinski. Ale to je asi tak všetko. Dialógy a dramatickosť na bode nula. Film sa nedostane pod kožu a je skôr experimentom v Herzogovej filmografií, než vyslovene filmom, ktorý vás nadchne a ku ktorému sa budete vracať. Nie že by taký film pre mňa Herzog dakedy natočil, ale skúšam ďalej. Ešte šťastie, že to zachraňuje dĺžka. V rámci pohľadu na svet skrze vedomie človeka utláčaného spoločnosťou a ku ktorému prehovárajú hlasy som čakal väčšiu pecku.