Zažít Woodstock (2009)

(Cedule jednoho z účastníků festivalu:) MAOISM EQUALS LIFEOtázka, kterou si Lee a ostatní zjevně pokládali zněla: Jak o Woodstocku vyprávět?
Je škoda, že došli ke kompromisnímu řešení. Kdyby Ang Lee točil čistý pseudo-dokument resp. jakýsi fikční reboot dokumentu Woodstock, výsledek by mohl být zajímavější. Nakročeno k tomu bylo prací s početným skupinovým hrdinou - válečným veteránem (Emile Hirsch), divadelním souborem, květinovým fízlem, trans-bodyguardem (Liev Schreiber) a mnohými dalšími. Jejich kvalitní výkony silně kontrastují se slabším podáním Demetri Martina v ústřední roli Elliota.
Postava spoluorganizátora a zároveň diváka se za celé 3 dny nedostane k pódiu. Hudba, o níž zde (společně s mírem) jde údajně především, zaznívá vlastně jen ve druhém plánu, jako kulisa. Zmítání Elliota mezi odpovědností k rodině a květinovými svody vyznívá banálně. Na to, že má asi fungovat ve filmu jako svorník ostatních, zajímavějších prvků, zabírají jeho nezajímavé dramatické eskapády příliš mnoho prostoru.
Cynik ve mě dospěl k závěru, že je to právě banalita je tím, co malý a velký příběh Woodstocku spojuje.
Je pochopitelné, ale zároveň smutně příznačné, že i Leeho zajímá víc fascinující provoz festivalu. Květinovou idylu se srdcem hyperkapitalistické mašiny často zachycuje až ve čtyřech souběžných obrazech, pokrývající události z různých stran. Víc než stáda koz, skákajících po lesích, loukách a jezerech, Joan Baez, Hendrix, Joplin a The Who (a nepřítomný Dylan), je Leeho Woodstock naspeedovaný / zhulený procedurál, pojednávající o hledání řešení technických, organizačních a právních problémů, v nich nepřekvapivě hraje roli obcházení rozhodnutí místní samosprávy a papírové pytlíky plné peněz. 
Právě tyto pytlíky lze chápat jako znamení vkrádající se deziluze sedmdesátých let, jejichž atmosféru Lee ilustroval filmařsky silněji vLedové bouři.

Tak mám za sebou tři dokumenty o Woodstocku. Dva o Woodstocku 99 a jeden o původním a jedinečným Woodstocku 69. A tak jsem si řekl, že to zakončím filmem o Woodstocku. No a když to trochu přeženu tak tohle je tak trochu film o Woodstocku bez Woodstocku. Spíš je to film o jeho vzniku, přípravách, atd. Woodstocku a jeho atmosféry jako takové si divák moc neužije. Zklamanej bude jistě i ten kdo by čekal nějakou třeskutou komedii plnou humoru. Podívat se na to určitě dá to zas né že né ale popravdě nechápu čím si tenhle snímek vysloužil tak vysoký hodnocení. Já už ho třeba víckrát vidět nemusím. Slabší 3hvězdy.

70% sedí, 3,5* zaokrohleno dolů. Proč ? Asi kvůli očekávání. Je to jako Colombova manželka. Elliot se konečně jde podívat na koncert, ale nikdy tam nedorazí. I když ho tam doveze policajt. Pravda, pokud člověk chce vidět Woodstock, existuje spousta dokumentů, třeba na You Tubu. Ale film je to velmi kvalitní.

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/

Taking Woodstock s podtitulom Ako sa z vidlákova stal pupok Ameriky. Odporúčam, najprv si pozrieť dokument z roku 1970, potom tento film. Mnohé časti z filmu nadväzujú a dopĺňajú dokument (vymetač záchodov, kĺzanie v blate, kúpanie v jazere...). Pamätných scén bolo viac, divadelníci, výpalníci, tlačovka, snáď všetky s večne mrzutou mamou, ale skúsenosť s papierikom a brownies boli zrejme vrcholom komediálnej zložky filmu. Atmosféru výborne dopĺňali pesničky z koncertu na pozadí, aj keď umelcov sme priamo nevideli, vôbec to neprekážalo. Tvorcovia si dali veľmi záležať na kostýmoch a výbere hercov, mnohé postavy vyzerali ako v pôvodnom dokumente, celkovo výprava dokonale zachytila atmosféru tej doby. Mnohí, ktorým sa film páči, si po pozretí isto pomyslia, kiežby som tam mohol aspoň na chvíľu byť...