Touha, opatrnost (2007)

Ang Lee je úžasný režisér. Dokáže tak dobre zachytiť emócie svojich postáv a hercov. Akoby ich rozložil tak, že všetko vo vnútri je obnažené. Od ,,Ľadovej búrky" cez ,,Skrotenú horu" až po ,,Túžbu, opatrnosť" vám ukáže ľudí ako sa navzájom milujú, poškodzujú a zrádzajú, a konkrétnejšie, aké to je. To je skutočný talent. Namieriť kameru môže ktokoľvek. Toto je niečo úplne iné. 8/10

Tichá voda břehy mele ... V originálním tématu z velmi málo známého období čínské historie nelze ze společných scén ex-finalistky Miss Universe (díky roli na černé listině čínského SARFT) a mistra Tonyho L. spustit oči - geniální. V tomto případě velmi ojediněle u novodobějších filmů český dabing nutný. ( A vyjma Maaartyho z Madagaskaru i dobře "uvěřitelný" ; ) V originálním mandarinu s rušivýma titulkama je "nesledovatelné". Ang Lee tentokrát odvážně a precizně "zamakal".

Ang Lee po vzoru svého asijského předchůdce Akiry Kurosawy dělá tytéž chyby. A to, že jeho filmy jsou příšerně dlouhé. No a tento tomu dodává korunu. V podstatě by se těch těch 157 minut dalo v pohodě zkrátit třeba na 100 a vyznění by se nijak nezměnilo. Navíc mě strašně naštval ten konec, kdy hlavní představitelka dokázala, jaká je neskutečná kráva.

Možná by na film stačilo poslat kohokoli vnímavějšího naslepo, a nechat na něj působit filigránsky jemnou hru pohledů a slůvek, která se v druhé půli zlomí do příběhu nebezpečně zbujelé vášně. Rozhodnutí popsat onen zlom jako princip celého vyprávění znamená sice zbavit diváka možnosti být překvapen, ale připraví ho na něco jiného, než napovídají upoutávky. Touha, opatrnost rozhodně není konvenčně uhlazený retrosnímek.
Podobně jako Černá kniha Paula Verhoevena je o válečné okupaci a ženské špiónce z odbojového hnutí, která má dostat vysoce postaveného muže. V Číně 40. let jím není německý důstojník, ale vysoce postavený šanghajský úředník kolaborující s japonskými okupanty. V Touze, opatrnosti nenajdeme nadsázku a jízlivost jako v Černé knize; nemilosrdné dějiny se tu neprojevují ani tak přes akci kupící více i méně uvěřitelné zápletky. Vše se projevuje spíš přes pocity hlavní hrdinky a patří k režijnímu mistrovství Anga Lee, že ona hnutí duše umí zprostředkovat obrazem.

Při sledování jsem se ze začátku místy ztrácel, protože děj skáče mezi časovýma rovinama, není lehký se orientovat v postavách, a zdálo se mi, že se film vleče. To ale s přehledem vyrovnají jiný kvality v čele s hereckýma výkonama hlavních představitelů. Ty se mi i dva měsíce od zhlédnutí pořád občas vybaví a spolu s nima i vzpomínky na podmanivou hudbou podkreslený intenzivní scény (nemyslím ty erotický, i když ty byly intenzivní taky) a celkovou dobovou atmosféru válečné Šhanghaje a Hong Kongu. Takový ten film, co člověka na první dobrou moc nechytí, ale pak na něj ještě roky vzpomíná.