Zahradníkův rok (2024)

Zajímavý a pro mě i dost neuchopitelný film, o kterém vlastně nevím, co si myslet. Technicky je zpracovaný naprosto prvotřídně a kameře, zvuku ani střihu nemám prakticky co vytknout. Kde už si tak jistý ale nejsem, je scénář a režie. Zahradníkův rok, jakožto literární předloha Karla Čapka zde figuruje spíš jako marketingové lákadlo (jmenuje se po ní ten film), ale jinak s příběhem souvisí snad jen v nějaké velmi ale opravdu velmi obecné rovině. Oproti humorným historkám o zahradničení zde autoři vytasili silné lidské drama o bezpráví a vytrvalém odhodlání, kde úryvky vypravěče citujícího Čapkovy fejetony působí dost nahodile. Film se navíc snaží o svou vlastní identitu skrze nemluvného protagonistu a jeho nemluvnou partnerku, která ale v nahodilém okamžiku náhle mluvit začne, čímž zboří svůj vlastní koncept. Fakt, že postavy nemluví, navíc často vytváří vážně zvláštní situace, které prostě tak nějak nepůsobí úplně přirozeně. Například hned ze začátku filmu přijíždí za zahradníkem velice sympatický klient, který ho slušně a s úsměvem pozdraví, ale zahradník neodpoví (protože mu to scenárista zakázal). Jedná se ale o jeho expozici, kde se tedy divákovi představí jako nerudný blb, kterému já prostě fandit nechci. Stejně tak scenárista svého hrdinu později zahání do podobně krkolomných situací, kdy by se problémy daly řešit mnohem snáze a přirozeněji, kdyby prostě ten Kaiser normálně odpověděl a vedl s lidmi dialog, tak jak se to v životě dělá. Korunku tomu pak ještě nasazuje postava Štěpána Kozuba, která se pohybuje na hranici realismu a frašky, která je pro Kozuba přeci jen ikoničtější. Když pak začne štěkat do kamery jakožto přelud z hořečného snu, a má to být dramatické, bohužel to funguje zcela obráceně. Naskočí asociace z divadla Mír a s ní i přirozený úšklebek. I přes to ale někde v kostech cítím, že je to opravdu film s velkým F, který si zaslouží uznání a respekt. Kolem a kolem, jsem plný rozporuplných myšlenek. Z toho důvodu nakonec volím tři hvězdy, jakožto lepší průměr.

Vlastně jsem měl trošku dilema jak tenhle film ohodnotit i jak ho okomentovat. Film je to vlastně moc dobrý, Kaiser byť neřekne ani slovo je zahradník, který v každém gestu 100% naplňuje tuhle roli svébytého podnikatele, kterou mu věříte, fandíte mu v jeho snažení a máte ho rádi. Kozub vedle toho zase naplňuje 100% roli 100%tního blba, za což ho budete krásně nenávidět. To všechno je prostě film, který se povedl, který funguje a jede. Na druhou stranu máte vlastně 103min. blbou náladu, je vám zahradníka a jeho ženy líto a v duchu nadáváte na tuhle společnost, kterou ovládají prachatí zločinci. A to já prostě od filmu nechci, člověk podobných křivd a bezpráví denně kolem sebe vidí tisíce a dívat se na to s nějakým zalíbením večer ve filmu, no trošku flagelantství. Jedinou takovou světlou chvilkou jsou čapkovy krásné věty z jeho původní knihy, které Kaiser předčítá s notnou dávkou recitačního umění. Takže je to spíš film, který vám špatnou náladu spíš prohloubí, trošku se s Kaisem pohrabete v hlíně a budete kroutit hlavou nad tím jak je takový chudák někdy přes všechny úřady a instituce vlastně proti gaunerům úplně sám. Takhle ten film prožijete a na konci se maličko ale jen maličko usmějete nad takovým malým vítězstvím. Dal bych klidně pět hvězd, kdyby mi z toho nebylo tak na nic.

Hele.. Dějově je to sice krásně frustrující záležitost, ale jsem bytostně přesvědčený, že udělat ze zahradníka němou postavu je prostě chybný krok. Jasně, chápu, že to měla být jakože hrozně radikální tvůrčí volba, ale víc než co jiného to zavání prvoplánovou pózou. Kdyby aspoň Hardyovsky bručel, nebo Eastwoodovsky tiše cedil skrz zuby břitké hlášky.. ale on mlčí a mlčí jak zařezaněj trouba i v situacích kdy by ta postava evidentně chtěla něco říct, nebo v situacích kdy by mohla ledasco ovlivnit kdyby měla svůj hlas. Jasně, já chápu, že on jakože mluví, ale prostě málo a mimo záběr, ale doprdele, proč teda musím hoďku a půl čumět na to jak zarytě mlčí. Protože je rejža hroznej umělec a radši tupě utne každou scénu kde už protagonistovo mlčení nedává smysl a staví situaci do nehratelné polohy, než aby se zahradník choval prostě jako člověk? Je to škoda, protože to není natočený špatně a ten námět má potenciál.

Jak už jsem psal několikrát, Karel Čapek je můj oblíbený spisovatel a je jen škoda, že se náměty z jeho knih netočí víc. Zvlášť, když už jsou k dispozici volná práva. Taková Válka s mloky by mohla být super. Tak jsem vzal s povděkem i film Zahradníkův rok, který s Čapkem ale moc společného nemá. :-) Z Čapka jsou ve filmu jenom citovány pasáže o zahradě a zahradnících. Jinak jde o komorní drama jednoho konzervativního zahrádkáře, kterému se do života nabourá bohatý investor, který chce pro změnu udělat z okolních zámeckých pozemků moderní prostor a zahradník mu tam zavazí. Po počáteční zahradnické idylce, kdy se v krásném počasí přehrabuje hlavní hrdina v záhonech a spokojeně prodává za pár korun plody své práce, dojde k prvním konfliktům. Ostnatý drát a závora bránící v příjezdu jsou jen slabý čajíček v porovnání s tím, co přijde poté.Postupně se idylka mění v hutné drama, okořenění absurdní tragikomedií,když místní starostka a policajti mu nejsou schopni pořádně pomoc. Krása zahrady a trefné Čapkovy glosy ostře kontrastují se smutnou situací a gradujícím dramatem. Nebyl to místy pěkný pohled a o člověka se pokouší až deprese. Nevím proč, ale napadlo mě, že kdyby to byl americký film, zahradník si přibrousí rýč a půjde si to s bohatým investorem vyřídit osobně. :-) Každopádně Oldřich Kaiser to zahrál perfektně (i beze slov). No a režisér Jiří Havelka to dokázal vybalancovat mezi více žánry dobře a stvořil fungující celek, který si udržel moji pozornost po celou dobu.(80%)

Na straně jedné trefná obžaloba temné stránky kapitalismu, kde prachy a bezohlednost jsou silnější než bezzubé zákony a byrokratická bezmocnost úřadů, na straně druhé mimořádně nešťastná umělecká forma, kdy Olda mlčí, žere s manželkou a stará se o zahrádku a to v pravidelných intervalech. Nestrhne to, a že to Havelka rámuje do citátů z Čapkovy knihy, tomu fakt nepomůže. Se slzou v oku vzpomínám na časy ´Všech dobrých rodáků´, tyhle filmový vrcholy se už nevrátí. Za vyklidněný konec ale Havelkovi dík, že se nenechal strhnout k nějakému dějovému klišé, které se očividně nabízelo.