Záchvěv strachu (1983)

Veľmi dobrá dráma o národnobuditeľskom vzdore, alebo skôr o protinárodnom terore v období českého národného obrodenia. Produkcia v príbehu veľmi dobre vykresľuje strach a obmedzenia, ktoré čakali kohokoľvek, kto sa priečil štátu. Nemožno pritom nevidieť paralely s komunistickým systémom, ktoré sa však nijako nespomínajú no napriek tomu sú očividné. Herci svoje stvárňujú výborne, takže úroveň znižuje len trochu lacné spracovanie. 70%

Hezký atmosférický snímek. Až na: 1) nevěra. Mukl přijde po osmi letech ze žaláře a hned pospíchá za bývalou milenkou. Hodně se diví, že na něj nečekala a vdala se. To mu nicméně nebrání, aby se o ni ucházel, a v krátkém čase u ní slavil úspěch. Lehká žena kvůli kriminálníkovi opouští manžela i dceru. 2) Konec. Vlastenci udělali špinavou práci za tajnou policii. To bylo odporné. 3) Nadabovaný Kvietik. 4) Proč hraje Soňa Dvořáková dvě role??? 5) Humorná příprava atentátu na Windischgrätze. („Při odhalování pomníku ho zastřelí z balkónu.“ Maďar vtipně zmizí jak pára nad hrncem. Patové a Matové spláčou nad výdělkem.) 6) Ve skoro každém záběru z ulice musí přeběhnout výskající děti, nebo alespoň pes. 7) Hodně provařených Soukupových oblíbenců. 8) Šišlavý vypravěč se špatnou artikulací. Celkově bych řekl, že Soukupovi více svědčili komedie. Proč je jedna z hlavních postav Dvořáková hrající dokonce dvojroli zde v seznamu herců uvedena až na 29. místě?? Symbolika: 14:22 – oblíbená dekorace slunce, plochá země, nebeská klenba.

Perfektně napsaný, obsazený, zahraný a zrežírovaný tísnivě mrazivý zapadlý filmový klenot, který je univerzálně převoditelný prakticky na libovolný Orwellistán. Neuvěřitelné, že pod tak skvělým filmem je podepsaný Soukup a František Němec se zde s předstihem jasně kvalifikoval pro dabingovou a divadelní roli sira Humphreyeho.

V první chvíli se zdá, že František Vinický bude - podobně a podobný jako Arian Želinský - dalším pseudonymem Karla Sabiny. Brzy ale zjistíme, že se jedná o autorské pojetí revolucionáře ze čtyřicátého osmého dle Jaroslava Soukupa. A ve všech filmových vrstvách zdařilé. Herecká elita v čele s Radoslavem Brzobohatým, Praha s dlouhým sklem jako na dlani i dechberoucí zápletka. Snad ještě několik poznámek k Sabinovi (protože jeho duch tam je) od odborníka na rok 48 Michala Charypara ("Amnestovaní velezrádci"):Sabinovi byla fakticky znemožněna jakákoli výdělečnáaktivita v oblasti kultury. I vzhledem k nutnosti splácet dluhy své rodiny, jež vzniklyv době jeho uvěznění, kývl Sabina v červenci 1859 na Päumannovu (policejní komisař) nabídku a stal se placenýmkonfidentem pražské policie(to už od svého propuštění z vězení 27. června 1857 žil dva roky jak "vězeň na svobodě").V roce 1872 byl expatriován (vyobcován z kulturní veřejnosti jako „zrádce národa“).Za 13 let své aktivní činnosti se, dle dalších dokumentů, dopustil zřejmě mnoha nekalostí; ne však tolika jako armáda agentů a důverníků v 80tých letech, kdy byl tento film natočen, a nemůžeme tak pominout jeho tehdejší aktuálnost.

Opravdu povedené zpodobnění totalitního režimu. Podobný děj by bylo možno dosadit do mnoha dalších období, tady samozřejmě člověka napadnou nejspíše roky po sovětské okupaci, vzhledem k tomu, kdy film vznikl. Tvůrci si krásně pohráli s dobovými reáliemi a kostýmy a film obsadili výbornými herci. Soni Dvořákové to tady navíc i moc slušelo.