Drsná Planina (1979)

Dobrá dráma z povojnového Československa zachytávajúca rôzne epizódy zo života na nemeckých hraniciach z pohľadu partie mladých pohraničiarov. Zničené, opustené usadlosti postupne obsadzované novousadlíkmi, diverzná činnosť Nemcov, prevádzačstvo a bežné strasti aj slasti vojenského života. Žiadny veľký tlak na správne politické začlenenie, ale Nemci sú jednoznačne fuj a rovnako aj svojvoľné prekračovanie hraníc. Herci hrajú presvedčivo a ani produkcia nie je zlá, ale celkové vyznenie je také gulášoidné so snahou zapáčiť sa priemeru. Výsledkom je not great/not terribleMy všichni školou povinníz hraničného pásma. 70%

Kalčík: Král Šumavy a V ruce samopal (Drsná planina) ..
Jako malá holka jsem vždycky brečela, když postřelili psa Breka a v DP, kvůli Zlatě a následně naivitě Ivana V. ... oba filmy mám "na krabičce"..někdy neodolám a zase bulim...ideologii vynechávám, tu si k sobě nepouštím..to bych si pustila málokterý film...a v tomhle přece hraje Barťák..a to je náplast nade vše...

Příběh skupiny vojáků, kteří po válce začali bránit pohraničí nové republiky. Nejprve proti zbytkům werwolfů, později proti nepřátelům socialismu. Jaroslav Soukup ale poměrně zručně prokličkoval nástrahami propagandy, a politická agitka je tak přítomna jen v nezbytně nutném množství. Příběh je sice trochu naivní, ale vcelku plynule ubíhá. Velkým plusem je hodně dobré herecké obsazení. Trochu to kazí hudba, která by se hodila spíš k městské detektivce sedmdesátých let, než drsnému poválečnému pohraničí. Celkově film neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne.

Věřím, že soudruzi by tomu v době vzniku ještě přisypali, líp už by to pro ně mohl natočit snad jen Kachyňa. Soudružky divačky odkudkoliv jistě zatoužily žít v pohraničí, protože Bartoškův chrabrý strážce hranic měl všechno kromě ženské. Všichni soudruzi diváci svorně díky Drsné planině pochopili, jak nelehká byla a je práce na státní hranici s kapitalistickou cizinou, ochotnou udělat cokoliv, aby překazila radost občanů Československa z budování socialistického ráje. Jsem rád, že se Jaroslav Soukup velmi brzy vymanil z podobných zakázek a pustil se do filmů, za které ho celkem ctím.

Snaha natočit Krále Šumavy jinak poněkud připomíná americké remaky evropských filmů. Soukup měl podstatně lepší, ale potom i podstatně horší filmy ještě před sebou. Kalčík mě odpuzoval odjakživa, byl to ten typický režimní komunistický pisálek, který se prosadil právě jenom rudé knížce a adoraci "ochránců hranic", ale proti lidem zevnitř. Podobně jako jeho soudruzi Pilař, Matějka, Kostrhun, Toman a další. Dneska po nich neštěkne ani pes.