Žabí lamento (2005)

Filmové zpracování románu Güntera Grasse o polsko-německých vztazích je přesně ten druh filmu, který tím, že sází na známou předlohu známého autora, rezignuje na vlastní výraznější originalitu. Děj se víceméně přesně drží své knižní předlohy, bezproblémové herectví hlavních představitelů a decentní režie neurazí, nenaštve, občas rozesměje ale nijak zvlášť nenadchne. Celek působí dost nemastně/neslaně jako zase-další-adaptace. Škoda, že se Glinski snaží o tak podbízivou podívanou na způsob třeba Jana Hřebejka, trochu neotřelý a provokativnější přístup by rozhodně neuškodil. Takhle má spousta lidí pocit, že film je tady jen od toho, aby nám zprostředkoval obsah knižních předloh jen jednodušší a časově méně náročnou cestou. Veškerá kritika znalých čtenářů se pak fetišisticky soustředí hlavně na to, kde se děj odchýlil od originálu a co bylo vynecháno úplně, jako by jim k plné spokojenosti stačilo, když jim strukturu vyprávění někdo co nejvěrněji převede do obrazů a zvuků. K tomu ale mnohem lépe dostačuje čtenářova individuální fantazie, kterou je zbytečné sublimovat filmovým médiem.(04.08.2010)

Film, ktorý nie je pre všetkých. Ťažko to opísať. O ľuďoch, ktorý nevedia, kam v podstate patria a snažia sa na to prísť. Sprvu sa im to darí, ale okolie ich myšlienku postupne bagatelizuje a oni od nej ustupujú. Na konci sa však sami, spoločne s divákmi, presvedčia, že hľadali niečo, čo je v skutočnosti len prirodzenou súčasťou ich života. Pojaté s určitou nadsádzkou a trpkou iróniou nad hriechmi minulosti.(01.02.2010)