Yamada, samuraj z Ayothaye (2010)

No.. řekněme si to narovinu: Ten film je chvílemi pěkná sračka: Romantická zápletka je absolutní reklamou na kýč (autenticitu oblečení tý holky radši rozebírat nebudu), doprovodná hudba něco, za co by se mělo střílet a některé souboje působí přinejmenším podivně. Spoustě lidí to nesedlo a mně vlastně taky ne, protože - k..rva, do životopisného filmu se podobný h..vna fakt nehodí. Tohle není umělecký přesah, tohle je zhovadělost. Když tak píšu tenhle komentář a pozoruji své hodnocení čtyřmi hvězdami, zvažuji, zda snížím na tři nebo na dvě... 3*

Film je o spropagovaní starého bojového umenia Muay Boran ktorý bol pôvodne vyvinutý pre sebaobranu a učil tiež thajskú armádu na použitie vo vojne. Muay Boran pôvodne staré bojové umenie je systém, ktorý má smrtiace techniky.
Bežní ľudia vo svete poznajú iba mäkšie bojové umenie Muay Tai ktoré ostalo ako mladšie pokolenie po Muay Boran.
Dnes sa pomaličky vo svete začínajú otvárať malé školy tohto smrtiaceho bojového umenia - stačí hodiť do goole Muai Boran.
Kto fandí bojovým umeniam tento film bude pozerať z úžasom. Tie techniky ktoré sa tu v rýchlosti predvádzajú sú úžasné.
5 hviezd kvôli tomu umeniu o ktorom som ani ja v minulosti nevedel. Tento film nemá zmysel z ničím porovnávať.
Chvalně Japonské bojové umenie bolo pri Muay Boran ničím.

Príbeh pôsobí ako thajská odpoveď na Posledného samuraja, kde namiesto Američana na japonskom území je Japonec na území thajskom. Len škoda, že Japonec neučí Thajcov svoj štýl boja s katanou, ale Thajci učia jeho thajský box. Rýchlokurz je taký efektívny, že japončík ovláda tradičné thajské bojové umenie ako rodený Thajec. Film sa odohráva v histórii Thajska, aj keď výzor bojovníkov a aj ich technika boja historicky nevyzerajú, skôr súčasne. Veľa počítačovej krvi, moderné filtre, bojovníci s trendovými účesmi a namakaní podľa najnovšieho čísla Muscle & Fitness. Príbehovo skôr fádne. Spoľahnúť sa dá aspoň na efektné a surové súboje, na ktorých je celý film postavený. Mám na mysli thajský box, pretože samurajčina Japoncov je naopak odfláknutá.

Příběh se asi nedá komentovat. Tři dávám kvůli rezonanci s mojí nedávnou návštěvou Thajska. Akční scény jsou možná v roce 2010 akčním standardem, ale podivný amatérský styl mi moc nesedl. Podivný zkratkovitý střih. Když se podíváme jinam - Japonsko, Čína, jsme asi už někde jinde. Lepší situace je u bojových scén bez mečů co se týče samotné techniky, ale tam to také občas ničí technika filmařská. Asi všude hledám film Ying xiong.

Po technické stránce je snímek velmi zajímavý. Poutavá kamera s pěknými scenériemi dokáže uchvátit. Příběh údajně na základě skutečnosti, který je tentokrát překvapivě plynulý. Souboje jsou přes občasnou chybičku realisticky brutální, drsné a dokonalé. Co se týče děje, ano, tohle jsme už měli možnost mnohokrát vidět koncem 80. let a následných 90. let. A to je scénář napsán údajně na základě skutečného životního příběhu japonského dobrodruha. Ale na druhou stranu co na tom? Mladá generace se k takovým filmům už těžko dostane a tak mají alespoň podívanou s thajské kinematografie. Jsou lépe zpracované snímky s bojovým uměním, ale kvůli tomu bych tento nezatracoval. Také má něco do sebe a byť přes svou jednoduchost si myslím, že si své místo mezi bojovými snímky určitě zaslouží.