Pro větší slávu (2012)

Vlastně má tento film jen jeden větší problém a ten je to, že je (pravděpodobně) natočen v angličtině. Z toho plyne jednak zvláštní výslovnost mexických názvů ze strany nemístních herců, především tenPeter O'Toole, (chouselito, limoun) avšak hlavně velmi zvláštní diglosijní užití dvou jazyků, kdy mexická španělština slouží jen jako vycpávka na místech, které scénář očividně nepovažuje pro diváka za důležité. Asi nejvýraznější je to ve scéně, kdy Calles k odlišení se od anglického kontextu táže ¿Cómo se llama ese gringo?, ve scéně, kdy se vytvoří přezdívkaEl Catorce(kdy čtrnáctku nejprve zopakují v angličtině a pak ještě dvakrát ve španělštině, abychom to my blbečci diváci pochopili) a v momentě, kdy probíhá taktická konverzace ve španělštině, ale jakmile přijdou postavy s informaci stěžejní pro rozvoj příběhu, okamžitě proběhnelanguage-switchingdo angličtiny, ačkoliv to pragmaticky potřebuje spíše divák, nikoliv postavy. Ideálně provedený filmový bilingvismus jsem chválil například nedávno vLand and Freedomvyprávějících obrigadas internacionalesa anarchistických skupinách za španělské občanské války, neboť zde postavy switchovaly mezi angličtinou a španělštinou v momentech, kdy to dávalo smysl a kdy to něco vypovídalo jak o situaci, tak o charakteru. Zde užité dva jazyky jen špatně rozvíjejí atmosféru. Mimo tuto odbočku jde však o velkofilm se vším všudy, které komplexně a velkolepě pojímá téma guerillové války Cristeros proti Callesovu gobiernu, v němž kromě řídce představených potyček ukazuje především ideologické střety, hrdiny, které později Benedikt XVI svatořečil a jejich případné ideologické proměny, především pak v otázce víry. Toto je nejvýrazněji viditelné na postavě generála Enriqua Gorostiety, zpočátku pragmatického(war is a chessdo kontrastu s nadšenými a idejemi zmítanýmirancherosv čele sOscarem Isaacem) a asertivního člověka, který se na stranu Cristeros přidá především proto, že ač ateista, tak je tomilitary man, který nefunguje v běžné době. Jeho pozdější vývoj jej pak přinutí chápat cristeros causu a v závěru dokonce spí s růžencem v ruce a nechá se vyzpovídat. To možná působí jako levný charakterní vývoj, nicméně generál přes tuto drobnou změnu je stále věrný svému charakteru (not so humble), je stále rozumným mužem, zajímavou postavou, kterou je radost sledovat. Asi nejlepší scéna s ním, mimo snahu vyzpovídat otce Vegu a mimo to, když chlastá, zatímco v pozadí otec Vega slouží guerillerům mši, je, když se José a jeho kamarád chtějí ke vzbouřencům přidat, což komentuje slovy:it would not be good in the eyes of God to make you soldiera namísto toho jej nechá dělat jiné práce ve vojenském táboře. Tento vztah otce a syna možná může působit vynuceně a levně, jako ždímání emocí, hraje však svou roli k rozvinutí tíže pozdější oběti a oprávění blahořečení. Děti zde tedy nehrají pouze roli kontrastu zlé války a dětské nevinnosti, mají zde úlohu jako postavy samy o sobě. Postava, která asi nejvíc ztrácí, je samotný Plutarco Elias Calles, mexický prezident, který je zde asi nejvíce karikuován jako záporák bez jiné charakterové vlastnosti. Vzpomínkami na střet s Huertou je zde sice ukázána jeho rebelská minulost a spojením s Porfirio Díazem, jehož tam cituje (a dog with bone in his mouth doesn't bark), je ukázána jeho politická orientace, ale kdo kromě Mexičanů taky zná historii Mexika, že? (já rozumím, že z období, kdy byl Calles rebel jsou mnohem zajímavější cuatrociénegasané [what] jako Carranza a především coahuilský národní hrdina [reálně ho tam teď málem uctívají]Pancho Villa, který řádil v Sonoře) Takže to stejně nikomu nic neřekne a Calles je namísto toho postaven až do pozice ateistického diktátora. I toto napovídá faktu, že ideologie tohoto snímku je bezesporu římskokatolická - zvlášť pak kvůli závěrečným zmínkám o očištění vzbouřenců a o blahořečení. Film možná tvoří morálně šedé náznaky spálením vlaku, ale v celém kontextu filmu toto nevyplývá. I proto snad film končí zmínkou dohody mezi Mexikem a Vatikánem v roce 1929, ale zcela opomíjí "druhou fázi války" mezi lety 35 a 39, kdy taky mnozí cristeros nebyli zrovna klaďásci. Já se přiznám, že mi v tomto kontextu ideologické zaměření tolik nevadí, jednak proto, že od kterékoliv vzboury a rebelství, často anarchistického očekávám krev - každá země má své Mašíny (a za tuto paralelu půjdu do pekla), to ale nevylučuje sílu jejich příběhu a úsilí, byť násilné, k dosažení svobody. A já prostě miluju tuto část mexické historie, kdy si zdánlivě neškodní týpci s kolárkama nasadí bandalíry a střílí federály. Ostatně ani dnes nejsem vždycien por cienspokojen s federální politikou Mexika. For Greater Glory, název už tak výmluvný: The True Story of Cristiada, název zřejmě ne zcela přesný, ale vymezující se vůči ideologickým filmům předchozích dekád je za mě úžasný film, úžasný proto, že po té hodině a půl dostane člověk náležité emotivní zadostiučinění a zároveň se snad i poučí, nejen o historii, ale především o přemýšlení lidí v otázkách víry.

Mexický, megaepický western o polovojenskej kresťanskej domobrane, kde "kulky osobně menují". V závere doják srdcervúcejší jak Winetouova smrť. A dialógy o kresťanstve boli výborne vypointované, hoci stručné. Paráda! Fakt, že tento film ohodnotilo 266 ľudí a stále je červený, je pozoruhodný, lebo kresťanské filmy na CSFD normálne hodnotí len málo divákov a ateisti nie. Zato tu sa ozvali a ich postrehy sú veľmi dobré.

A ako vzdy, 5* chutovka pre duchovne vnimavych, kdezdo "odpad" pre duchovnych mrzakov, ktori ako zvycajne si stiahnu film o krestanoch, aby tu potom mohli vydavit svoj nenavistny hnis. Je to v podstate len velmi dobry dokaz toho, ze taketo "polarizujuce" filmy nie su vecou zdraveho usudku, ale nenavisti k Bohu, ktora naplno prudi z posluhovacov diabla. Bolo by zaujimave u takych ludi pozriet "pod kapotu", ako sa im daria medziludske vztahy, laskyplne manzelstvo, vychovane decka a podobne. 5*

Mexický Divoký západ nie je žiadna sranda - ak vláda zatlači príliš, všetci tasia kolty. Dokonca aj kňazi. Neviem si predstaviť že by sa Slováci takto postavili s mečom v ruke voči komunistom. To dokážu asi iba hispanci na druhej strane zeme. Avšak násilie plodí násilie, verbuju sa všetci bojachtivi a boj za Boha dostáva úplne iný rozmer. V hre sú samozrejme aj Američania a ohrozená ropa. Skutočný príbeh. Ktorý je dobre vykresleny a človek získa nejakú predsavu čo sa tam vlastne dialo. Minutaz je dosť prísna, ale nie tak ako česká kritika na náboženské témy v kinematografii. Ako čítam pri podobných filmoch, mínusy sa dávajú predovšetkým za náboženské dialógy a témy, ktoré by chceli ľudia úplne skrtnut, najlepšie radšej vôbec nevysielat.

Debilní, nesnesitelně sentimentální agitka na úrovni ruských propagandistických filmů. Rád bych ji ignoroval, ale v Polsku jsem narazil na křesťanské fanatiky, kteří se na tenhle škvár dívají jako na návod a tvrdí, že Evropa potřebuje novou kristiádu. 90.000 mrtvých kvůli imaginárnímu kamarádovi. Panenko skákavá.