Richard Jewell (2019)

Po dlouhé době jsem se opět ve filmu setkal s hlavním hrdinou, kterému jsem dost podobný. Říkám podobný, ne stejný, protože na rozdíl od Richarda Jewella jsem dost líný a svou práci rozhodně neberu vážně. Tento chlapík však bral svou práci velmi poctivě a díky tomu se stal obětí naprosto nesmyslného obvinění, za kterým stála mj. také jedna novinářská coura.DĚJ:V roce 1996 pracujeRichard Jewell, obyčejný, obézní a pečlivý hlídač, na Letních olympijských hrách v Atlantě. Během koncertu v Centennial Parku objeví podezřelý batoh a díky jeho rychlé reakci se podaří evakuovat část parku. Bomba exploduje, zabije jednu osobu a zraní přes sto lidí. Jewell je zpočátku oslavován jako hrdina, ale brzy se z něj stane hlavní podezřelý. Agent FBITom Shawa jeho tým ho na základě profilu „osamělého hrdiny“ označí za hlavního podezřelého. Shaw spolupracuje s bulvární novinářkouKathy Scruggs, která informaci zveřejní na titulní straně a Jewell se přes noc změní z hrdiny na teroristu. Jewellovi zůstane jen starý kamarád, právníkWatson Bryant, který se ho snaží bránit proti celému systému.ZHODNOCENÍ:Další povedený film Clinta Eastwooda, který si opět vzal inspiraci v příběhu obyčejného člověka a udělal z něj příjemnou podívanou. Richard byl celkem sympatický chlapík, který si na nic nehrál a bral vážně věci, které by měl na jeho místě brát vážně každý. Jeho matka mu byla silnou oporou, i když si také hodně vytrpěla. Proti němu se postavili tzv. lepší lidé – FBI v čele se Shawem, podporovaná jejich naprosto debilní teorií, kterou se rozhodli aplikovat na Richarda, a také ta novinářská čubka, která uměla akorát píchat a psát senzační zprávy. Prostě se to povedlo a jak to u filmů od pana Eastwooda bývá, nemohu dát méně, než 4*.

Klasická civilní režie Clinta Eastwooda dodává skutečností inspirovanému příběhu autentičnost a kritice bezohledné komerční žurnalistiky zároveň patřičnou naléhavost ve snímku oslavujícím vzdor obyčejného člověka zahnaného do kouta nejmocnějšími protivníky v podobě predátorských médií a  americké FBI, která si chce za každou cenu udělat další čárku za vyřešený případ... 75%

Velmi dobře zpracovaný případ Richarda Jewella, který se těšil srovnatelnému pronásledování kvůli podezření, že je atentátník, jako se nyní těší v naší zemi fialového krále Kazisvěta Tomio Okamura za plakát. Koho však tento případ zajímá více, toho by nemělo minout mnohem detailnější a troufnu si říct, že celkově i mnohem podařenější seriálové zpracováníManhunt, které tímto vřele doporučuji. Filmu bych vytknul snad jen to, že zbytečně vyzradil divákům, že Richard Jewell atentátník nebyl. Přeci jen v mimoamerickém publiku se mohl najít někdo, kdo nebyl s tímto případem dříve obeznámen a mohl být až do konce v napětí. Takhle sledujeme celou situaci jen z jednoho úhlu pohledu, což je škoda. Nicméně se film Clintovi po všech stránkách povedl. Výběr herců je vynikající a každý herec se do své role absolutně skvěle hodil a vyvolal ve vás přesně ty emoce, které vyvolat měl. Co se příběhu týče, tak bych měl výtku snad pouze k tomu, že mi přišlo vysoce nepravděpodobné, že by FBI vyšetřovatel vyžvanil tajné informace o podezřelém nevzhledné novinářce za trochu mimomanželského šuku. [80 %]

Jelikož jsem už viděla seriálManhunt, který byl opravdu perfektní a do detailů propracovaný, tak mě film asi neoslnil tolik, jak by si zasloužil. Zpočátku nesympatický mamánek, který se úzkostlivě drží všech pravidel a opruzuje tak všechny okolo, byl nakonec strašně sympatický chlap, který měl čirou duši. Chtěl mít jen klid, chránit lidi a všem ukázat, že OPRAVDU NENÍ HOMOSEXUÁL. Z hrdiny se vlivem médií a tolik milovaných kolegů  stane lovná zvěř, která se dostane do opravdu nezáviděníhodné situace. Richard však díky dobrácké povaze dokáže vše ustát, spolupracovat a na konci mít radost z kusu papíru o jeho nevinně. Doufám, že po všem následovala veřejná omluva a finanční odškodnění. Jinak by to ve mně zanechalo velmi hořkou pachuť. Velmi americky zpracovaný boj s větrnými mlýny.

Já tomu čtvrtou hvězdu nakonec dám, ale jen proto, že to ukazuje problémy určitých institucí a jejich přístupům k případům podrobněji a na lepším příkladu, nežSully. Ale je to jen tak tak, jelikož mě vyloženě mrzí, že Eastwood k finálnímu vykreslení jednotlivých stran prostě přistoupil černobíle. Sice se tu v komentářích často setkáte s názorem, že to bylo jasně dané už od začátku, ale s tím bych si dovolil nesouhlasit. Sice víme hned, jestli za bombovým atentátem Richard stojí nebo ne, ale osobně mi přijde, že na stejnojmenném filmu je nejmíň podstatný jeho titulní hlavní hrdina. Ten je prostě jen modelovou figurkou naivního a lehce natvrdlého dobráka, který se snaží dělat vše přesně podle předpisů a pak se to za bizarních okolností obrátí proti němu, kdy se z něj stane veřejný nepřítel. Podstatné jsou jednotlivé okruhy postav spadající do stejné kategorie, tedy jednotlivé subsvěty, přičemž na každé straně je nějaká chyba. Média jsou mrchožrouti, kterým jde jen o sólokapra a je jedno, jak moc je pravdivý, FBI zase svého podezřelého nahání na každém kroku, ačkoli nemají žádný důkaz kromě domněnek a Jewell není zrovna nejostřejší tužka v penále a tak si sotva uvědomuje, co se okolo něj děj, včetně jeho matky. Pak tu samozřejmě je právník, na kterém se hledá chyb nejméně a na základě toho si myslím, že přesně ten byl postavou, kterou Eastwood stylizoval jako vzor. Rozhodně ale ne Jewella. A ačkoli je opravdu jasné, jak se věci mají a čeká se jen na to, jestli vyhraje spravedlnost, přijde mi i příběh jako jasně modelový a podstatná tak je kritika médií i neoprávněných podezření. Ačkoli se i tyhle strany dají pochopit (a to přímo z filmu - kdyby to teda Eastwood v závěru vše nedovedl "na pravou míru"), u médií jde hlavně o to sdělit, že se nedá hned všemu věřit (což bylo a je platné vždy a všude) a u FBI o kritiku praktik vůči podezřelým, které jsou někdy až nad míru. Samozřejmě FBI měla opodstatněné podezření, ale tady si zase myslím, že si Eastwood vybral tenhle příklad jako modelový proto, že stereotyp zamlklého zneuznaného 30+ muže žijícího s matkou a bez okamžitě viditelných vlastních zájmů, je často utkvělou představou minulosti sériového vraha či podobného šílence. Nakolik to tak bývá, nedají se podobní lidé házet do jednoho pytle jen kvůli tomu a celé je to vlastně stejné jako u jiných stereotypů či důvodů pro diskriminace - pro vraha/atentátníka neexistuje jediný charakterový a vzhledový mustr. Vždycky je to složitější, nikdy se z toho nedá předem odvozovat. Navzdory tomu, že se nakonec tábory rozdělí do dvou stran a přijdou i manipulativní velkolepé proslovy (o kterých furt píšu jen proto, že to celý koncept vyloženě kazí), mi to z Richarda Jewella (jako filmu) jasně vyplývá. Proto to podle mě stojí za pozornost. Jinak mi to přišlo poněkud rutinně natočené i vedené, holt Eastwood už má svůj věk a i v Sully mi to většinu času přišlo podobně "odbyté", ale stejně jako tam, tak i tady vše zachraňují skvěle vybraní herci, kteří se do svých rolí dokázali plně vžít. Slabé 4*