Vyplnit prázdnotu (2012)

Ťažko sa mi posudzuje tento film. Rada som spoznala inú kultúru, no nedá sa povedať, že som jej porozumela. Čo však viem celkom určite, nechcela by som sa v Izraeli narodiť ako žena. Hoci im možno vyhovuje určitý poriadok a vopred nalinkovaný život bez slobodnej vôle. Zomrela ti sestra, ktorá zanechala po sebe manžela a malé dieťa, nič to vezmeš si ho ty, však máš už 18. Že miluješ niekoho iného, nikoho nezaujima. A rozhoduje o tom rabín, aby náhodou vdovec s dieťaťom neušiel do Belgicka.Silné 3*

Takový ten film pro festivaly a městské intelektuály, kteří sice mají v knihovnách v úrovni očí hostů Prousta a Havla, ale nevytáhli paty dál než do nejbližší hipsterské kavárny. Vhled do židovské komunity je přesný, popis jednotlivých svátků a slavností skoro dokumentární (ačkoliv ne detailní - třeba obřízku v reálu neuvidíme, asi by to kazilo dojem), tradiční dělení rolí mužů a žen je pojato tak, jak tomu ve skutečnosti je. Ano, někde na pozadí bublají - asi - nevyřčené emoce (židé obecně nemají potřebu si mezi sebou vyprávět, natož sami o sobě a z vůbec ne o svých citech, mankote), ale film s tím nějak víc nepracuje, netvoří nějaké větší drama, vlastně je až moc evropsky (a festivalově) uhlazený. Děj tu sice jakýs takýs je (vdá se? nevdá se?), ale na hodinu a půl je to velmi málo. Dobrý komentářgudaulin.

Hezký film o mladé dívce z izraelské ortodoxní židovské komunity, která se rozhoduje, jestli se provdá za vdovce po své starší sestře a stane se tak "matkou" svého osiřelého synovce. V komunitě kde jsou ženy považovány jen za hospodyně a matky, v komunitě kde se sňatky uzavírají na základě dohody a ne citu se mladá Shira rozhodne bojovat o své právo na lásku. Z pohledu naší svobodné společnosti, je těžké si jen představit život v tak přísně vedené náboženské společnosti, kde ženy o ničem nerozhodují a jen čekají jak o nich rozhodnou muži.

Pohľad do vnútra ortodoxnej židovskej komunity a jej komplikovaných vzťahov (pre niekoho prekvapujúcich, pre niekoho nie...). Ženy sú v tejto komunite takmer nesvojprávne, na druhej strane ale zrejme nikdy nezažijú pocit samoty. Pre dokreslenie celého diania len zacitujem z mužskej rannej modlitby: „Bože, ďakujem Ti, že som sa narodil ako žid, nie ako nežid. Ďakujem Ti, že som sa narodil ako muž, nie ako žena"... aťď, atp. A správna manželka svojho muža neoslovuje „môj manžel", ale doslova „môj majiteľ"... Nuž veru, svet je divný aj zaujímavý v celej svojej rozmanitosti... A presne preto mám rada takéto filmy.

Byla jsem na chvíli v jedné židovské rodině, plné složitých vztahů a tradic, kterým nerozumím a asi to nebylo ani režijním záměrem. Dle mého tomu chyběla alespoň malá jiskra, které bych se chytla, takhle to bylo jen dlouhé tápání nad tím, jak se rozhodne mladá osmnáctiletá Shira a ovdovělý Yochay naložit se svým životem dál. O snahu předložit emotivní pocity, kterými procházeli oba protagonisté jsem sice zaregistrovala, ale mně se je asi nepodařilo správně uchopit a přenést na mě. A do této situace se průběžně vkládaly ostatní příbuzní včetně rabína se svými názory. Souhlasím s komentářem uživatele DavidS. Přesto přes originální námět z trochu jiného soudku dávám ****.