Vymítač ďábla II: Kacíř (1977)

Jako přímé pokračování původníhoExorcistydocela bizár, u jakého chápu i vyhrocenější reakce mluvící o zprznění původního filmu. Jako odvážný, takřka autorský počin Johna Boormana s prvky dramatu, sci-fi, fantasy, dobrodružství a horroru, spíše s volným navazováním na motivy jiného filmu a zároveň zcela vlastním filmovým stylem, beru. Menší pachuť do půlhodiny vymizla, Boorman je Ďábel – a ten se nebojí ani škodolibě smát, když je mainstreamový divák v háji. Tři roky poZardozuBoorman plně pokračuje ve svých divokých žánrových vizích, kde se míchají futuristické vychytávky se závanem pradávné historie. Živoucí stopy víry, exotické kulty a ďábelské nadpřirozeno doplňují moderní technické experimenty. Ani v nejhypnotičtějších momentech Boormanovi nedělá problém stříhat z bludiště newyorské metropoly na domorodé africké rituály, vkládat psychedelické horrorové jízdy děsivě pustými prostory, v nichž se prolínají záběry z přírodopisných dokumentů, rozvíjet nadpřirozenou telepatii postav a za dobrodružné výpravy vytvářet až paralelní svět šílených bájných halucinací. Koná se jedna velká divočina, která se Boormanovi poZardozumožná (opět) místy vymkla z rukou, i když s rozehranými motivy navzdory vší bizarnosti umí pracovat a až epicky je gradovat... a nebo se mu z rukou nic nevymklo, jenom mezi zčásti klasickým žánrovým dějem záměrně rozpoutává těžký, prostým rozumem místy (ale jenom místy) těžce uchopitelný chaos, jenž odráží neuchopitelnost záhad víry a šílenství celého satanistického sektářství? Takový pocit jsem měl a kdo toužil po hollywoodském blockbusteru, tak se mu Boorman aspoň přiblížil v závěrečném akčně trikovém vyvrcholení. Sílu původního Friedkinova majstrštyku nedosahuje Boorman ani zdaleka, ale zároveň volí tak odlišný přístup, že mi jeho příspěvek nevadí. Díky vydařené atmosféře, epickým dobrodružným scénám, poutavému vizálu, Morriconeho hudbě a spoustě tvůrčích nápadů, které podivný děj často dynamizovaly, měKacířneustále bavil a přes jistá chvilková vychýlení z laťky připadal kreativní víc, než i leckteré kultovnější horrory.[75%]

Toto už je celkem klasika. Stejně, jako Blair Witch 2 nebo Halloween 3, Heretic těžce doplatil na to, že je úplně jiný, než jeho předchůdce. Kromě, z mýho pohledu, přepálenýho konce, kterej působí spíš komediálně (aspoň v dnešní době), je to fakt hodně solidní, atmosferickej, chvílema až poetickej horor.

Žiaľ musím tento snímok porovnávať s legendárnou jednotkou a v tomto prípade ide asi o najzásadnejší zosun kvality smerom dole. Tento film nemal okrem Lindy Blair prakticky nič z jednotky a všetko bolo zrežírované akoby nasilu - masky skôr vtipné, príbeh čajový ako nikdy, najstrašidelnejšie tu boli ozaj tie kobylky a asi najzbytočnejšia rola Maxa von Sydowa, ktorý si tu strihol prequel. Proste toto pokračovanie nemalo ani náhodou vzniknúť. 25 %

Pokiaľ si robíte zoznam filmov, kde sa nič nedeje a videli ste Exorcistu dvojku, tak si ho tam s najväčšou pravdepodobnosťou dosadíte. Vzhľadom na záver prvej časti, respektíve filmu, ktorý chcel ostať bez sequelu, The Heretic nedáva zmysel. Každopádne scenár bol napísaný a buďme radi, že keď už neobsahuje skoro žiadne hororové scény, tak si ho aj Boorman nakrútil sám. Film má solídnu temnú atmosféru, musíte si však od nej odrátať triky s kobylkami, špeciálne s tou ústrednou, a predovšetkým scénu voľného pádu, ktorý evokuje podmienky na Mesiaci. Záver je celkom slušne nakrútený, ale o čo v ňom skutočne išlo, vedia asi len Boorman a Goodhart, ak vôbec. No a nechýbajú ani klasické wtf momenty, ako keď sa rúcajú steny domu, celá ulica je stále prázdna a po jednej kamerovej otočke je plná ľudí a na miesto spoločne s nimi prišla aj polícia. Očakával som ale podstatne väčšiu katastrofu. 50%

Znepokojivou atmosféru prvéhoExorcistyse zde zopakovat nepodařilo, přesto bych však toto pokračování tak úplně nezatracoval. Dialogy jsou poněkud krkolomné a občas vyznívají naprosto komicky („byla jsem posedlá ďáblem, ale už nejsem"), přesto však film místy působí trochu psychologicky anebozlověstněa diváka alespoň zajímá, co z toho vlastně vyleze -Hereticabych označil spíše za dobrodružné fantasy s prvky thrilleru, vyloženě „hororová" scéna zde přichází až v závěru. O mnoho zajímavější mi však připadá skutečnost, že úvod je z hlediska vyprávění docela i seriózní a slátanina, ve které nic nedává hlavu ani patu, se z toho stává až v moment první hypnózy (která v ději hraje důležitou roli) - spolu s úplně poslední scénou to ve mně vyvolalo pocit, že se celý příběh mohl odehrávat právě během oné hypnózy (anebo se snažím ospravedlnit to, že je to zkrátka ko*otina).Linda Blairsympatická aLouise Fletchervynikajicí - kladnou roli jsem ji věřil, těžko uvěřit, že je to ta samá herečka, co vPřeletu nad kukaččím hnízdemztvárnila sadistickou zdravotní sestru. Technické provedeníbombastické, práce s kamerou zrovna tak a speciální efekty byly rovněž na velmi vysoké úrovni - aby taky ne, když měl tenhle horor v době uvedení vyšší rozpočet (14 milionů), než měly prvníHvězdné války(ty stály 11 milionů). Důvod, proč mám pro tento film slabost je ten, že jsem jej měl kdysi nahraný na VHS :)