Výjimeční přátelé (2019)

„You were a child once, too..."Film věnovaný osobnostiFreda Rogersea přímo inspirovaný článkem„Can You Say...Hero?“, který vyšel v časopise Esquire v listopadu 1998 (k přečtení napříkladzdeve formě PDF). Nám v Evropě je možná osobnost pana Rogerse neznámá, nicméně ve vizi, kterou tento člověk skrze svůj dětský pořad předával a kterou se snaží předat i tento film, je mnoho, s čím se každý člověk může ztotožnit, jen pokud se tomu otevře. Ano, každý jsme někdy byli dítětem a příběh pana Rogerse a žurnalisty Lloyda Vogela otvírá sféru nepřiznaných emocí a upřímnosti k sobě samému, která se mnohdy k dětství vztahuje a kterou by někteří dospělí nejraději umlčeli a pohřbili (a cynici a bručouni by ji předtím ještě zesměšnili a rozcupovali napadrť jako něco pošetilého). Ukrývá se zde hřejivost, laskavost a snad i jakési milosrdenství, avšak tyto pocity zároveň vyžadují uznat svou křehkost a zranitelnost – tedy sebrat odvahu a jít s kůží na trh. Toto všechno film v abstraktním slova smyslu pojímá. Pozadí příběhu žurnalisty (jeho vztah s otcem) je sice vyfabulováno pro film, kvůli čemuž bylo změněno jméno této postavy (skutečný autor se jmenuje Tom Junod), nicméně v základech film poměrně přesně odráží realitu okolo pana Rogerse, tak jak je popsána v originálním článku. A to včetně některých konkrétních epizod i pocitů samotného autora. Ostatně, to, že Fred Rogers změnil tomuto žurnalistovi život a že udržovali přátelské pouto až do Rogersovy smrti, je fakt, který je popsán v několika dalších článcích a rozhovorech. Filmu se tedy daří všechno toto předávat a divák má pocit, že skutečně nahlédl do lehce tajemné osobnosti tohoto svérázného tvůrce dětského pořadu, jehož tak přesvědčivě ztvárnil Tom Hanks (oba palce nahoru). Sympatické je i to, že u takové osobnosti by se lehce dalo sklouznout k čiré adoraci a vykreslit ho jako perfektního anděla, avšak film (podobně jako článek) dokázal udržet určitou auru melancholie a záhady okolo něj, přičemž v náznacích vidíme, že i on byl jen obyčejným člověkem, který v sobě možná nesl určité skryté obavy či démony. Osobně se mi právě toto citlivé filmové pojetí velmi líbilo, včetně toho, jak koresponduje s původním článkem. Pokud vás film zaujal, určitě doporučuji článek k přečtení.~(4,3★)~

A Beautiful Day in the Neighborhoodjest nesmírně milý film o uvědomění si vlastního místa a smyslu života. Prostě je to o hledání toho, co je pro nás důležité. Myslím si, že oblíbený americký moderátor dětského televizního pořaduFred Rogerszcela jistě patří k těm nejpovedenějším rolímToma Hankse. Podlehla jsem jeho osobitému kouzlu jako už dlouho ne. Ovšem abych byla spravedlivá, tak musím připustit, žeMatthew Rhysmu tady velmi zdárně sekunduje coby známý novinář a pozdější přítelTom Junod. (80%)

Kdybych byla součástí americké popkultury a znala konkrétní pořad na vlastní kůži, tak by mi příběh asi sedl víc. Takhle je to "jen" milý film, na který brzo zapomenu. Obsazení super, herecké výkony obstojné (co taky jiného čekat od Hankse?).
Linii vztahu skeptického novináře a opravdu dobrého člověka, až mu to na první dobrou nikdo nevěří, jsem pochopila. Pár scén bylo fajn, ale do filmu se nepodařilo vtisknout tu správnou hloubku.

Opět nevídaný herecký koncert Toma Hankse! Je veliká škoda, že laskavosti Frada Rogerse nebylo věnováno více místa, scény, kdy hovoří s okolím skrze své maňásky, jsou skvostné a jeho projev je přímo terapeutický. Jenže se do toho přimíchá jeden novinář, a jak už to tak bývá, náhle je to více o něm než o Fredu Rogersovi (předlohou je skutečný článek v EsquireToma Junoda). Nu což. Vznikl tak alespoň zajímavý kontrast mezi Fredovou věřící laskavostí a Lloydovým egoismem. Co je platné, že newyorské novinářské eso Lloyd Vogel má za manželku černošku a pravdu o světě šíří neohroženě a spravedlivě, když mu chybí milosrdenství a odpuštění. Lloyd má totiž problém se svou identitou, a stejně jako nenávidí svůj původ, nenávidí i svět. Dramaticky tuctové vyrovnávání se Lloyda s otcem tak bohužel strhává stopáž na svou stranu, zřejmě aby tam toho konzervativně působícího, "křesťansky zatuchlého" a pramálo progresivního Freda z let padesátých bylo co nejméně. A to je opravdu škoda, protože tohle měl být film o Fredovi a ne o Lloydovi.

V Európe bol Fred Rogers neznámy, no v USA ovplyvnil so svojou detskou šou niekoľko generácií. V úvode sa síce budete pýtať, čo to pozerám, ale oplatí sa vydržať a aj keď je celý film natočený netradične a má veľmi pomalé tempo, ten good feeling z neho vám napraví zlý deň. V prvom rade, je to herecký koncert Toma Hanksa. Za mňa jeden z jeho najlepších výkonov vôbec. A aby som nezabudol, postava novinára je skutočná, aj článok, ktorý vyšiel, ale život novinára Lloyda Vogela (v skutočnosti sa volá Tom Junod) sa nezakladá na skutočnosti.