Nightbitch (2024)

Klasický hit or miss, kde musí byť tých trojhviezdičkových hodnotení menej než obvykle. No a u mňa nakoniec ten hit, najmä vďaka šialenej originalite, ktorá nie je šialená tým, že je originálna, ale že je šialená. Autorka predlohy a aj režisérka musia byť zaujímavé osobnosti. Kniha bude zrejme lepšia, keďže jej adaptácia pôsobí rozpačito, ale osobne práve kvôli tej "od veci" zápletke hodnotím vyššie. Ono vcítiť sa do pocitov matky sa dokáže naplno len matka, respektíve ženy, a ja som rád, že tieto pocity mám filmovo surreálne podané. Vlastne sa väčšina mužských divákov na konci bude cítiť ako manžel, pre ktorého pocity jeho ženy boli neuchopiteľné, až ich mal možnosť vnímať v rámci umeleckého vyjadrenia. Začína to síce ako The Fly, ale v polovici sa to predsa len upokojí a ideme smerom, povedzme že, malých amerických indíčok. Samozrejme hodnotenie je aj dosť ovplyvnené tým, že Amy Adams sa do úlohy maximánym spôsobom vžila.

"Chci být monstrum!" Od noční "čubky" jsem čekal cokoli, ale tohle asi ne. Myšleno v dobrým. Dlouho jsem neviděl tak lidskej film jako právě tento. Komediální drama řízlý body a monster hororem? Ano prosím! Bizarní, artový přístup k poporodní depresi a vyhoření? Ano prosím! A tohle podtrhuje skvělý herecký výkon Amy Adams. Film nebude pro každého a také bude spíš pro ženy. Tatínci se tam možná najdou samozřejmě taky. Silná mesidž kterou nemusí každý strávit. Film je spíš pro ženy, hlavně protože se v tom určitě spousta z nich uvidí. Je to bizarně rozebraný citlivý téma se zajímavou formou servisu. Za se bavil, dost nasmál, takže pohodinda a můžu jedině doporučit. Film by mohl fungovat i jako párová terapie, ale mám za to, že to tak nebude.

Je to téměř horor. Vidíme, že matka, která se stará o dítě, se musí vzdát pracovní kariéry i uměleckých ambicí. Je doma s harantem, maká v domácnosti jak barevná, tloustne a stárne. Z pozorování vím, že se takové věci stávají, i když některé ženy se z tohoto ničivého víru dokážou posléze vynořit jen s minimálními ztrátami. Časovou ztrátu to však znamená vždy. Příběh líčí méně šťastnou a docela kuriózní variantu, kdy ženě z toho všeho hrábne a posedne ji psí atavismus. Na to pak je naroubovaný happyend. Je poznat, že režisérka i scénáristka v jedné osobě má toto téma promyšlené a pocitově zažité. Dílo je indoktrinované feminismem, ale zpracovat tento námět bez feminismu asi dost dobře nešlo. Film je určený hlavně ženám, ale poučení z něj mohou načerpat i muži. Tak třeba: Žena oznámí muži, že by chtěla udělat to či ono a muž jí to schválí v domnění, že ji tím morálně podpořil. Za nějaký čas mu však žena vyčte, že postupoval špatně, protože jí měl její záměr rozmluvit. Jasnovidec nebo aspoň promovaný psycholog by možná poznal, kdy žena očekává to či ono, ale běžný chlap nemá šanci a pak jenom nevěřícně zírá.

Komedie? Ne! Fantasy? Ne! Bylo to drama o matce, bývalé umělkyni, co se všeho vzdala, aby mohla být s dítětem doma. Manžel někam vyráží na služebky, vrátí se, matka nemá klid,. protože musí dát nahřát rucník do sušičky. Z toho jí začne šplouchat na maják a na scénu vstupuje psí já, aby co....? Aby si mohla po večerech odfrknout na všech čtyřech? Žrát jak zvíře na veřejnosti? Ukládat dítě do psího pelíšku? Buď tam něco chybělo anebo to prostě nefungovalo. Taková úplně zbytečná ztráta času.

Iste, spojenie so zvieracou ríšou je vskutku bizarné, len čo je pravda, ale keby sa tento moment neobjavil, išlo by o dokonale obsiahnutú látku rodičovstva s jedným dieťaťom, bez bizáru. Podobné problémy má naozaj veľa rodičov na materskej či otcovskej. Akože bez preháňania, vyjadrené pocity boli v tomto totálne realistické. Až hrozivo. No, a potom nám Amy začala chlpatieť. Rodičovská depresia je niečo, s čím sa stretne obrovské množstvo rodičov. Nikto ich na to čo príde po narodení dieťaťa nepripraví. Marielle Heller si zvolila vskutku svojský spôsob ako zdeliť svetu tieto, prevažne materské (nielen) pocity. Chcel by som chápať, prečo to tak nízko hodnotíte, ale myslím, že ide iba o nepochopenie toho bizarného stvárnenia. Amy Adams podáva jeden vynikajúci herecký výkon a Scoot McNairy jej v tých niekoľkých scénach skvele sekunduje. Hrajú úplne reálny manželský pár, ktorý sa dostal do bodu z ktorého sa len ťažko vracia. Je to v podstate smutný film, zároveň tak veľmi skutočný. Bolí pri ňom srdciečko a občas som si želal, aby som ho videl o niekoľko rokov skôr. Možno by mi pomohol. Na konci sa nebojím označiť ho aj ako krásny film. “Chcem sa vrátiť späť, chytiť ťa za ramená a kričať na teba. Trvať na tvojej radosti. Času je málo. Nerob to iba pre seba. Urob to aj pre mňa.” Je mi smutno. Za tebou. Prepáč.