Vulkán (2018)

V první řadě musím vyzdvihnout obsahově nijak „podstatnou“, přesto pro mě úžasnou úvodní scénu s přiblíženým statickým záběrem na pomalu vyplouvající loď. I kdybych měl chuť na náladově odlišný film (např. dle zařazení do komedie), tak mě tento úvod svou hypnotickou atmosférou dostatečně přeladí do rozpoložení, v jakém chciVulkánokamžitě sledovat dál... Romanu Bondarčukovi se podařilo vybudovat a zkombinovat kafkovské absurdno spolu s mysteriózní atmosférou, vizuálním poetičnem a hořkým humorem. Představte si, že si během rodinného výletu v okamžiku poruchy vozu na chvíli odskočíte a všichni vaši společníci rázem úplně zmizí a vy zůstanete uprostřed přírody v podivném světě, kde se postupně budou dít různě nečekané, leckdy i nepříjemné zvraty. To se přesně stane hlavnímu hrdinovi... Zřejmě se zde ukrývají i politické přesahy, o kterých píší jiní, já se zatím u prvního zhlédnutí především nechával strhnout atmosférou míchající cosi napínavě nejasného a meditativního, ať už jde o pobyt v prosluněných polích a stepích, neurčitou jízdu autobusem nebo komorní noční chvilky. Hlavní hrdina je sympatický, ačkoliv víc mě často bavil jeho pravidelný svérázný společník (Viktor Ždanov), který dokázel uzemnit, někdy i zabavit a odvrátit svou přítomností tísnivou chvilku. CelkověVulkánberu hlavně jako pocitovou záležitost, vizuálně i zvukově natolik vymazlenou, že se uspokojím i s absencí jasné pointy... která mi zpětně stejně dochází skrze onen možný přesah.[85%]

Tři roky před speciální vojenskou válkou natočil uznávaný (a protiruský!) ukrajinský dokumentarista filmový portrét východoukrajinského venkova, tedy jednoho ze separatistických regionů a předmětu současného sváru zkurvbáťušky Vladimíra a zkorumpovaných banderovských mafií o Kyjevskou Rus. Tedy portrét od našince, nebo lépe řečeno jejichnce, bez příkras vykreslující tamější obyvatelstvo jako veskrze oduševnělé, kultivované, hrdé, moudré, filantropické, nesobecké, laskavé, zásadově abstinující a až filosoficky intelektuální mazlíčky, žijící v nádherné prvobytně pospolné absurdní anarchii, s níž se nadšeně a intenzivně seznamuje neméně altruistický, slizký a řádně bezpáteřní přizdisráč z Kyjeva, instruovaný Evropskou Utopií, dokud tu ruskou duši prostě nepochopí. No, já osobně bych takový výqět a základ státu těm Rusákům klidně přenechal bez boje, a to nejen v zájmu efektivnějšího utrácení mých daní fialovými bolševickými loutkovými eurohujery. Ale půda je holt půda, a zájmy Spojených sráčů jsou zájmy Spojených sráčů. Čtyři za upřímnou, nepropagandistickou a nezkreslenou demografickou studii.

To čo ukazujú médiá v Kieve, Odese a iných ako tak kultivovaných miest na Ukrajine nie je skutočný obraz ako vyzerá Ukrajina a jej mentálny a hodnotový svet. Tento film je toho jasným dôkazom. Tak toto nie je ani dráma, a už vôbec nie komédia . Film natočený v 2018,  4 roky po Kryme a 4 ďaľšie pred tým ako Rusov prestalo baviť vraždenie rusky hovoriaceho obyvateľstva Donecka a Luhanska  sa mal volať Ukrajinská katastrofa. Ak niekto tvrdí že Ukrajina patrí do Európy, tento film ho o tom presvedčí. Vzdelaný a kultúrny národ, obrobené polia a mestečko Beryslav na pravej strane rieky Doneck (oproti Novej Kachovke) je ideálnym miestom pre život. Takto by si to asi predstavili tí čo žerú proukrajinskú propagandu a nikdy na vlastné oči nevideli čo sa deje na východ od Čiernej/Tisou. Kdežé, všetko naopak.  Miestny všetko rozobrali, mafia riadi život tejto kolónie bezprízorných, na poliach spúšť a kruté zaobchádzanie ako v Gulagoch. Polícia nájde auto OBSE, prelakuje a zánovné SUV je na predaj. Majdanista Lukas v službách darmožráčov z OBSE a hodinkami za 5.000,-€ sa nakoniec vybodne na ženu, dieťa a prácu v  Kieve a zostáva v gubernii ktorú už raz Stalin vyhladoval a zruinoval. Lukas (asi podľa teórie Rasputina) totižto dosiahol siedmy päťročný cyklus a treba zmenu. Má už novú Marusiu, polí a rýb dostatok, budeže to hojnosti a žitie v blahobyte. Otázkou je či sa to dá holými rukami. Želám tam všetkým na Ukrajine veľa  zdravia a šťastia .... ženy a deti ako vojnoví uprchlíci sú vítaní, ale мужикЫ zostante radšej doma.  ПИЗДЕЦ.. блядь , takúto realitu chamrade nevymyslí ani Ruská propaganda. Veľká vďaka Роман Леонідович Бондарчук -это за 5 стаканов самогона.

Tentokrát ne ruská, ale ukrajinská depka.1) Vylíčení postcivilizačního kafkovského prostředí Chersonského kraje (u Krymu) nese jasné poselství. Když se rozvrátí stát, může se dát rychle dohromady. Co ale dělat s rozvrácenými lidskými dušemi?_____

2) 36letý scénárista a režisér Roman Leonidovič Bondarčuk před svým debutem natáčel dokumentární snímky, hudební klipy a reklamy. 35letý naturščik (v reálu zvukový režisér) Sergej Stěpanskij (tlumočník Lukas) je zajímavý._____

3) Velmi pomalý a velmi nepříjemný film je nesporně kvalitní, ale rozhodně ho nechci vidět znovu.

Kam se hrabou americké postapokalyptické filmy jako třebaKniha přežitíči britský28 dní poté! Distribuce sice označila Bondarčukův Vulkán jako komediální drama, avšak postapokalypsa mu sedí daleko víc. No posuďtě sami - jih Ukrajiny trpí suchem, státní struktura se rozpadla, jakž takž funfuje pouze sousedská výpomoc v rámci vesnice, výměnný obchod zčásti nahradil peníze, tu a tam se objevují různé gangy, veřejná doprava nefunguje... Kdo mohl, odešel nebo touží vypadnout - snad kromě lidí natolik spjatých s půdou, že zkrátka nedokážou své bezútěšné domovy opustit. A v těchto širých a sluncem spalovaných divokých polích se ztratí kyjevský měšták, tlumočník mise OBSE. Režisér nejen dokonale vykreslil génia loci jihoukrajinských stepí, ale i sebereflexi a vnitřní vývoj hrdiny a zvláští svobodu z nutnosti, která zda panuje. Naprosto mě dostala kamera (Vadim Ilkov) a kompozice záběrů, byl jsem uchvácen nekonečným polem suchých slunečnic, obrovskou opuštěnou hrází či úvodním podjezdem lodi. Velmi znepokojivě na mě zapůsobilo, že tato postapokalyptická vize je zatraceně reálná a je velmi velmi blízko – na Krym je z to Prahy 1600 km! Na prahu pěti hvězdiček - a jelikož jde o debut, zaokrouhluji nahoru.