Vondráčkovo pozdní odpoledne (1978)

Úplně živě si představuju, jak by to fungovalo docela určitě jako divadelní představení. V tom případě by nevadil ani ten splašený závěr. Vidíme účinkovat čtyři skvělé herce, ale problém není v nich. Dokonce i pár konverzačních humorných dialogů bychom našli. Největší problém ale vidím ve faktu, že téma je dnes překonané. To, čemu se diváci kdysi smáli, až se za břicho popadali, je dnes spíše k údivu. Být single je naprosto normální a ještě normálnější je žít s rodiči respektive jen s maminkou. Dokonce je to čím dál častější. Takže hledat smysl v tom se co nejrychleji oženit... Ještě zajímavější je, že tehdy vůbec nepřemýšleli nad nějakým seznámením, vztahem, že by se měli poznat nebo tak něco. Hned ženění. Chlap, jako by byl nesvéprávný a musel se ženit, protože neumí žít sám a sám se o sebe postarat. A tak tahle konverzační komedie, i přes výborné herce, byla již překonána. Závěrem řeknu, že se přiznávám, že jsem docela koukal nad obsazením Luďka Soboty. Ve studiové televizní hře jsem ho ještě hrát neviděl.

Sobotův Vondráček je tak nečitelný, že jsem vůbec nevěděla jak na něj. Nejdříve jsem si myslela, že to jenom tak hraje, pak že takový opravdu je. Čekala jsem trochu víc. Vždyť téma si o to přímo říkalo. Rodiče vs. děti je krásné klasické téma, ze kterého se dá těžit. Herecké obsazení pořádně nevyužito. Samozřejmě, že Luděk Sobota nemůže pořád hrát koktající figury. Tady by to ale nevadilo, kdyby začal nějak zmatkovat.

Československá televizní komedie s kvalitním obsazením, ale nedokonalým scénářem a režií. Pětatřicetiletý Hynek Vondráček žije sám se svou matkou S. Zázvorkovou a přes naoko klidné soužití vyplouvají na povrch tajemství na obou stranách. Matka z neznámých důvodů tají synovi, že má vážnou známost s kardiochirurgem F. Filipovským a syn, navenek puritán a nepřítel žen, skrývá za svým každodenním docházením do šachového kroužku zcela jinou vášeň, a sice milostné užívání si s milenkami. Známý český komik L. Sobota v roli Hynka na sebe upozornil, jak bývá v mnoha případech zvykem, nepřirozeně teatrálním chováním, odporujícími si sděleními či pouze stěží uvěřitelnou stylizací jeho kompletně nevěrohodné osoby. V komedii F. Laurina dále vystupuje slečna Zuzanka, dcera doktora Filipovského a současně narychlo a podivným způsobem sehnaná Hynkova snoubenka, k jejíž postavě mám také výhrady, jež si zasloužila především svým v její situaci nepochopitelně povýšeným a celkově nelogickým a nepříjemným vystupováním. Herecké výkony paní Zázvorkové a mistra Filipovského byly na mnohem snesitelnější úrovni, přestože scénář je k něčemu opravdu výraznému nevybídl. V závěru u společného oběda se z průměrné veselohry stává stupidní fraška, jenž si dle mého názoru více než dvě hvězdy nezaslouží.

Pohodová televizní komedie s odzbrojujícím Františkem Filipovským jako věčným dobyvatelem srdce Stelly Zázvorkové. No a v civilní roli bez zbytečného zadrhávání a ksichtů potěší Luděk Sobota coby náhodou se seznámivší s Naďou Konvalinkovou, nečekaně Filipovského dcerou. Jednoduchá a přitom příjemně propletená komedie, která potěší.

Já tam ty 4 nakonec dám. Výborná lehoučká komedie, která dokazuje, že láska je skutečně nesmrtelná, že oběti musejí přinášet všichni, a také že nedělá-li ze sebe Luděk zbytečně velkého pitomce, a vynechá-li to své nesnesitelné eeeeh eeeh, dokáže výborně sekundovat takovým osobnostem, jako je Stela Zázvorková a František Filipovský. Naďa Konvalinková se zde také neztrácí, spíše naopak, její jemnost a noblesa sem krásně zapadá.