Volha, Volha (1938)

Snímek, který je tak nabitý optimismem, že z něj sálá radost v každém záběru. Tato legendární muzikálová komedie však nebyla jen pouhou kinematografickou hříčkou. Ve své době fungovala jako mocný politický manifest. Zatímco dobová sovětská kritika pěla na snímek nekonečné ódy, pod nablýskaným povrchem se v hloubi skrývala mrazivá ambivalence a všudypřítomný strach. Snímek byl světu prezentován jako zářný důkaz šťastného a blahobytného života ve SSSR. Recenzenti se předháněli v popisech o nakažlivém optimismu, který měl dokonale zrcadlit stalinskou éru a její slavné heslo: „Život se stal lepším, soudruzi, život se stal veselejším.“ Snímek nemilosrdně bičoval přežitky starého myšlení a údajnou lenost, čímž měl symbolicky očišťovat sovětskou společnost od všeho nežádoucího. Traduje se, že šlo o Stalinův nejoblíbenější film. Byl z něj natolik nadšen, že údajně nechal kopii poslat i americkému prezidentovi Rooseveltovi jako ukázku kulturní vyspělosti své země. V takové atmosféře tedy byla jakákoli negativní recenze vnímána jako politická sabotáž. Snímek se stal ostře nabitou zbraní v kulturním boji proti Západu a mistrovským dílem propagandy, který umně zakrýval krvavé hrůzy Velkého teroru, vrcholícího právě v době natáčení. Ach, ta všudypřítomná politika! Z dnešního pohledu však nelze snímku upřít jeho řemeslnou výjimečnost. Pokud odhlédneme od tragického kontextu doby, zůstane nám počin s podmanivými písněmi, groteskním humorem a nefalšovanou živelností. Jako hudební komedie z vesnického prostředí funguje dodnes. Dokáže pobavit, potěšit a přivést diváka na zcela jiné myšlenky, i když v pozadí stále cítíme ten mrazivý stín historie.

Děj je možná takový jednoduchý a postavy místy hrají tak, že to je lehce protivné v tom, jak je to dětinské, na druhou stranu se ale primárně jedná o muzikál a jako muzikál snímek funguje. Jsou zde zábavná čísla, ale především je zde povedená hudba, která se dovede vrýt do paměti a celý snímek posouvá výš.(03.10.2017)

Prý Stalinův nejoblíbenější, což je dost dobře možné - Stalin vždy volil své činy tak, aby jednak pozvedly jeho obraz v očích obyvatel SSSR, jednak aby byly v zájmu státu, tedy podle jeho mínění... Slavný je případ dramatu Dny Turbinový od Bulgakova, které měl osobně zhlédnout snad více jak desetkrát, a přesto Bulgakova z osobní iniciativy nechat perzekvovat. Bulgakov mohl takřka svobodně pracovat v letech 20tých, ale ne už v 30tých, v letech zrodu Stalinovy sorely, prostě proto, že Bulgakovova tvorba s ní nebyla v souladu, čímž nemohla být ani v souladu se zájmy státu. To Volha, Volha je již v duchu sorely, a proto ani Stalin nemohl než nemilovat něco, co bylo odrazem jeho ducha. Navíc příběh o hloupém namyšleném byrokratovi, který je lidu spíše na obtíž než aby mu pomáhal (natož sloužil), byl ideální objekt, od kterého se mohl Stalin distancovat, pochopitelně přesně v době, kdy jím spoluvytvořený byrokraticko-autoritářský režim dosáhl jednoho ze svých "vrcholů"...(06.09.2014)

Vyborna komedialny muzikal, isty Stalin ho mal strasne rad, vraj aj po stranickych schodzach siel pozerat tento film : 85 %(06.04.2019)

Neprilis slozity muzikal, kde v hlavni roli ucinkuje nadhernaЛюбовь Орлова.(09.12.2012)