Svět valčíků (1936)

Tento film sa mi páčil o poznanie menej akoPáni v cylindroch (1935). Pritom začal veľmi sľubne, tie scény v tanečnej škole boli super. Potom už ale vyšli na povrch slabiny filmu - slabý scenár a dialógy, hlúpy humor (aký to rozdiel oproti spomínanému filmu, kde som smial v kuse). No a nakoniec piesne, ktoré síce neboli zlé, ale žiadna "Cheek to cheek" sa tu nekonala. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Dej stojí na hlinených nohách - hlavného hrdinu odvedie spred vstupu do manželstva scenárista tým, že mu parťáci v katalóge žartíkom ukážu, že jeho nohavice sú už nemoderné. On ten istý žartík použije neskôr a, čuduj sa svete, tiež to zaberie. Takú trapošinu by som veru 2x nepoužil. Lucky zarába v NY peniaze ako gambler, tatko vyhráva "orchestre" tým, že vyhráva v kartách v štýle či hre "vyššia berie". A našťastie pre film v novom meste narazí na peknú kočku. Na muzikál sa tu veľa nespieva, ale zato tancuje a že to stojí za pozretie má na svedomí impozantná dvojka Astaire & Rogers, ktorí vypiplali choreografiu do detailov a potešili oko aj pekným kostýmom.

Dosud jsem viděla Astaira pouze jako starého pána ve Skleněném pekle. Konečně jsem se dopracovala k filmu z doby jeho slávy. A jak tak koukám, již tehdy vypadal jetě. V banální romantické komedii jsem neočekávala žádné velké herecké výkony, takže jsem byla celkem příjemně překvapena civilním hraním zúčastněných. Výjimku tvoří Astair, který hrát neuměl, vynahrazuje to extrémním kroucením zadnicí, které by mu mohla závidět leckterá barová tanečnice. Celkem se divím, že se pohledná a při tanci ladná Rogersová zahazovala s nepohledným a při tanci velmi neladným Astairem, pravda Kellyho hvězda vyšla až o pár let později, ale to raději tančit sama, než s Astairem. Nerada bych však zapomněla na jedno pozitivum filmu, tím je taneční stínohra, to je velice povedená scéna.

V přímé konfrontaci s o tři roky staršímiZlatokopkami z roku 1933to u měSwing Timeletos v Hradišti projel po všech stránkách – táákhle fousatej humor, herectví i chatrná zápletka slouží jen jako nezbytná výplň mezi staticky snímanými (protože prý „buď bude tančit kamera, nebo já“) Astairovými tanečními exhibicemi, které sice umí vzít dech, ale mistr se je ani neobtěžuje trochu vygradovat – největší šťávu a lehkost má hned první číslo. Diváci Stardance nechť si hvězdičku přidají.

Fred Astaire natocil najlepsie muzikaly hlavne v 40. rokoch. V 50-tych rokoch potom prijimal aj civilnejsie roly - a mimochodom, dozil sa 88 rokov, coz je nadherny vek. Ako mam rad 30. roky, nejestvoval CGI bordel vo filme, zelene platno bolo sci-fi a PC nejestvovali - ani triky. Ale nemozem sa ubranit dojmu, ze film jede na primitivnej, zjednodusujucej sablone : dialogy -tanecky -hudba , dialogy -tanecky hudba ..... bez deja, s vatovo planym plkanim, a s kopou nudy . 58 %