Vojtík a duchové (1997)

O hodně slabší pokračování vynikající televizní pohádky CYPRIÁN A BEZHLAVÝ DĚDEČEK. Je to tím, že vše, čím byl první díl skvělý, už ve druhém vyprchalo. Chybí ta originalita představení strašidel a jejich lumpáren. Není tu nic extra nového. Pouze se tu objeví Cypriánovy děti, asi desetiletý syn a čerstvě narozená dcera. A celé je to takřka o tom synovi, který se kamarádí s Cecilkou. Z něj se stane taktéž strašidlo, ale bohužel nic nepředvede. Tohle pokračování mě zklamalo. [427. hodnocení, 19. komentář, 50%]

Děj je oproti prvnímu dílu obohacen o celou řádku zajímavých motivů (loupežníci, žárlivost na mladšího sourozence, proměna v ducha a zase zpátky...), ale kvalitativně je ,,Vojtík" o třídu níž. Už jako dítěti se mi nelíbilo vyústění příběhu, na jehož konci se Cecilka nestává člověkem (jako Leontýnka v Ať žijí duchové), ale Vojtík pouze získává schopnost ji vidět. Dá se tedy předpokládat, že ho Cecilka stejně nakonec ztratí – narozdíl od ní Vojtík jednou vyroste a dospěje a ona tak musí čekat na další generaci dětí, se kterými by si mohla hrát. (Trochu mi to připomíná postavu Kirsten Dunst v Interview s upírem, což je poněkud morbidní představa.)

Pokud jsou hlavni predstavitele deti, mely by umet alespon trosku hrat. To se tady nepovedlo, zde jen odrikavaji text. Skoda. V teto podobe je to obtizne sledovatelne.

Za mě slabší oproti prvnímu dílu, ale jelikož je první díl kratší, tak dvojka byla dobrý krok. Akorát já mám v pohádkách radši romantickém linky, takže tady mi to chybí no.

Volné pokračování snímku „Cyprián a bezhlavý prapradědeček“. Celkově bych to zařadil skoro stejně a opsal i recenzi. Nic překvapivého se tu nedělo. 40 % s hodně odřenýma i ušima.