Vojnarka (1936)

Jirásek za 1. republiky ještě nebyl tak problematicky přijímaný, i proto tehdy vzniklo několik pozoruhodných filmů podle jeho textů. Ještě za jeho života se stihlaLucerna, ve zvukovém filmu (a po jeho smrti) pakPsohlavci, tahleVojnarka,Filosofská historiea ještě jednaLucerna. To jsou všechno filmy, které za pozornost určitě stojí. V rámci budování kariéry Jiřiny ŠtěpničkovéVojnarkakrásně zapadla do té linky selských dramat, která od samého začátku představovala pevný pilíř jejích vážných rolí. Borský společně s Hašlerem připravil přepis hry přesně v takovém stylu, aby Štěpničková plynule navázala naMaryšua plynule mohla pokračovat vPáterovi Vojtěchovi,Lidech pod horamiatd. Divácká rozkoš.

Chtělo by se mi říct, že podobných dramat se v prvorepublikových filmech moc netočilo, ale faktem je, že ač drtivě převládaly komedie těch dramat jsem neviděl zrovna málo. Film je skvěle obsazen a i herci v malých rolích zde předvádějí naplno svůj um. Například malá a zcela nezvyklá role Antonie Nedošinské stala se pro mě nezapomenutelnou. Samozřejmě Jiřina Štěpničková a Zdeněk Štěpánek excelují. Jindřich Plachta působí zvláštně s takto upravenou pleší. Jde o drama z doby, kdy domlouvané svazky byly běžné. Šlo hlavně o to zabezpečit dceru a provdat ji za někoho movitého, na lásku se zrovna nehledělo. Jenže právě tento způsob mohl v leckom vytvořit pocity křivdy a mnoho lidí bylo nešťastných.

Išiel som do takto starého filmu s rozpakmi, ale nakoniec je to prekvapivo naozaj dobrý film. A to scenárom aj hercami a keď si znovu pozriem rok vzniku, tak treba uznať, že o pár rokov predbehli dobu. Minimum teatrálneho herectva, kamera sníma presne, čo treba, dramaturgia výborná a príbeh od českého velikána má hĺbku aj cit. Som rád, že sa občas nájdu rakéto príjemné prekvapenia z minulosti. ––––S nestejnema koněma se to špatně formaní. Zato rovný s rovným rád to táhne zároveň. –––– Jen se nebojte, selka. Budu mlčet. Vím, co je subordinace. A pak, co tam, to tam. –––– Já chci být také jednou šťastna. Já chci také jednou žít! –––– Děti, děti, malé po sukních a velké po srdcích šlapou.

troufalka ***** dovede z českých filmových proudů vyrýžovat zlato. Mně se to daří jen sporadicky, přestože (především) českou klasiku nepřehlížím, a to ani Aloise Jiráska, pro něhož jsem už přece jen přestárlý. Novější adaptaci s Vlastou Fialovou a Jaroslavem Dufkem jsem viděl, a na tuto starší verzi jsem se rozhodně nedíval proto, abych porovnával s Jiřinou Štěpničkovou a Zdeňkem Štěpánkem. A vůbec: Václav Vydra st. a také Jindřích Plachta (přestože jeden bojoval za zmar a druhý za zdar sňatku) tu sekundovali tak, že ohrožovali úspěch hlavních osob (a jejich obsazení). A tak: oba filmy se líbily, skoro stejně. Pozn.: Klíčovou scénou je tu samozřejmě okamžik, kdy si Vojnarka přijde do hospody pro Antonína. V tuto chvíli je jedno, zda je Antoním hodný nebo zlý člověk, ale zda překoná své furiantství.

Klasické dielo Aloisa Jiráska, v ktorom dominujú 3 herecké výkony: Štěpánka, Plachtu a starého Vydru (aj keď mierne teatrálneho). Naopak, do roli Vojnarky (hl. ženskej postavy) podľa mňa neštastne zvolená herečka - namaľovaná, bez vrások, vlasy a obočie upravené - takto selky veru nevyzerali. Aj jej herectvo je nevýrazné. Hodnotenie: 70%